Král, který miluje a zachraňuje

Pavla Stašová
Ez 34,11-16.20-24; Ž 100; Ef 1,15-23; Mt 25,31-46
22. 11. 2026, Hradec Králové
34. neděle v mezidobí, cyklus A (Krista Krále)

Na dnešní neděli připadá slavnost Ježíše Krista Krále, kterou končí liturgický rok. Biblické texty, které jsme před chvílí slyšeli, byly vybrány právě pro tuto slavnost, aby nám pomohly pochopit jakým králem vlastně Kristus je.

Hodné a laskavé krále, kterým se poddaný lid rád podřizuje a ochotně se jim klaní, známe jen z pohádek a to jen z některých. Ani představa královského žezla není zrovna ve shodě s demokratickým smýšlením dnešní svobodomyslné společnosti. A také už víme, že někteří vládcové a politici, mající moc, jsou arogantní, bezohlední a svou špatnou zahraniční i vnitřní politikou způsobují obtížné podmínky pro život „prostého lidu“, někdy dokonce i jeho velké utrpení. Není to ostatně nic nového. Už prorok Ezechiel v dnešním prvním čtení vytýká pastýřům (tak se běžně na Východě označovali králové a političtí vůdcové), že se nestarají dobře o svěřený lid, myslí hlavně na sebe a potřební jim jsou lhostejní. Prorok jim ohlašuje nápravu: „Hospodin sám se stane pastýřem lidu, bude o něj pečovat, bude hledat ztracené, zpět přivede rozptýlené, obváže zraněné, posílí slabé…“ Tento příslib, který dal Hospodin svému lidu, byl plně uskutečněn v Ježíši Kristu. On je ten dobrý Pastýř. Sám nám to o sobě řekl: „Já jsem pastýř dobrý!“ (Jan 10,11.14)

Co tedy víme o Kristu Králi – soudci, který nás přijde soudit? Víme, že On je pastýř dobrý! Je ztělesněním Boží lásky a v něm je naplnění celého plánu stvoření a vykoupení. Nepřišel kralovat jako králové tohoto světa. Králem se stal tím, že se nám přiblížil a projevil Boží něhu k nám, aby vzbudil v srdci člověka, v dějinách a ve vesmíru božskou moc lásky. Kralovat pro něho neznamená rozkazovat, ale poslouchat Otce, odevzdávat se mu, aby naplnil plán jeho lásky a spásy. Lidé se mohou nepodílet na tomto Božím plánu, ale nemohou jeho uskutečnění zabránit. Zjevování Boží lásky lidem Ježíše nakonec stálo pozemský život. Bůh Ježíše vzkřísil a svěřil mu všechnu moc nad světem. Proto je právě on ústřední postavou soudu nad národy,
o kterém jsme slyšeli v dnešním evangeliu.

Naším soudcem bude pastýř, který miluje a opatruje své ovce, hledá a přivádí zpět ty zatoulané, polámané obvazuje a nemocné posilňuje, je dobrý a jeho milosrdenství je věčné. Podobenství o posledním soudu Marek uvádí na závěr Kristova pozemského života. Kristus, kterého se lidé chystají odsoudit, je ve skutečnosti Králem celého světa i vesmíru, Pánem dějin a nejvyšším soudcem. Na konci časů přijde ve své slávě, se svými svatými anděly, aby přinesl konečnou spravedlnost a spásu a ustanovil Boží království v jeho konečné podobě. Soud se bude týkat všech národů světa a každý člověk se bude muset zodpovídat ze svých činů a z celého životního zaměření. Jediným kritériem soudu bude projev lásky k bližnímu. Chybí jakákoliv zmínka
o Zákonu, o plnění náboženských povinností, rituálů apod. Ochota vzájemně si pomáhat a podporovat se v rámci určité skupiny je totiž vrozená a přirozená každému člověku, je talentem (hřivnou) od Boha, ať si to uvědomuje nebo ne. Bůh obdařil lidi mnoha talenty, o tom jsme slyšeli minulou neděli. Jen na lidech záleží, jak s nimi naloží. Svobodně se mohou rozhodnout, zda je využijí ve prospěch druhých, nebo ne.

Soudce bude posuzovat to, jak jsme se ujímali strádajících, trpících, nešťastných a opuštěných. A to tak, jako bychom jednali s ním. Jak tomu máme rozumět? Je snad Kristus fyzicky přítomen například v opilém bezdomovci? To bychom přehlédli obrazný způsob vyjádření evangelijního textu. Celý úryvek je protkán obrazy (od začátku až do konce, už od prvního verše – „posadí se na trůnu své slávy“). A k těmto obrazným obratům patří také „byl jsem na cestě, byl jsem hladový, žíznivý“. Jsou to obrazné obraty konkrétní, protože obrazná řeč musí být jasná a představitelná. Bylo by však mylné vykládat obraznou řeč doslova. Správný teologický výklad je tedy ten, že služba potřebnému je službou prokázanou Kristu, protože je naplněním Kristovy vůle. Kdykoli sloužíme potřebnému, plníme Kristovo přání – a v tomto smyslu se dá tvrdit, že cokoli děláme „jednomu z posledních Kristových bratří“, děláme pro samotného Krista. Jednoduše řečeno: Setkáváme se s Kristem ne v chudém, ale ve službě chudému.

Kristus jako soudce definitivně oddělí dobré od zlých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Použité přirovnání k ovcím a kozlům v sobě skrývá symboliku. Ovce byly cenné pro svou užitkovou hodnotu, byly oblíbené pro svou přítulnost, bezmocnost v nebezpečí, trpělivost a ochotu nechat se vést dobrým pastýřem. Kozlové byli nejrozšířenějším druhem domácího zvířectva, a byly s nimi problémy. Ovcím stojícím po pravici řekne soudce: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa.“ Kozlům, které postavil po levici, řekne tvrdá slova: „Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly“. Věčný oheň znamená v kontextu podobenství, kterým evangelijní příběh je, totální likvidaci toho, co nemá budoucnost v Božím království tj. zla.

Stali jsme se Kristovými učedníky a on svým učedníkům slíbil, že se k nim přizná před nebeským soudem a uchrání je před odsouzením. Nemusíme se tedy posledního soudu bát, budeme-li se jako jeho učedníci skutečně chovat. Můžeme doufat v Boží odpuštění a milosrdenství. Už za svého života tady na zemi dával jistotu odpuštění bez ohledu na to, jak velké bylo provinění. Jeho konečné rozhodnutí bude závislé na našem vztahu k němu, na naší víře, jejímž přirozeným ovocem byla láska, blízkost a něha, kterou jsme projevovali druhým, naše vnímavost k potřebám druhých a naše reakce na ně. Buďme vděčni za to, že potřebné poznáváme a máme příležitost hledat způsoby jak jim lásku prokazovat. Naše neochota rozdělit se s potřebnými by mohla být příčinou chudoby naší. Mohli bychom se totiž stát chudými v lásce, chudými v dobrotě k lidem, chudými ve víře v Boha i chudými ve věčné naději.

Radujme se z toho, že jsme posláni Ježíšem ke všem potřebným, abychom se jich ujímali ve světě plném sobectví a lhostejnosti, aby tak Boží království rostlo uprostřed tohoto světa až do dne, kdy se zjeví na konci časů v plnosti.