V prologu Janova evangelia jsme slyšeli lyrickou formou zaznamenaný hymnus víry prvních křesťanů o příchodu Ježíše – Syna Božího do světa, který Hospodin stvořil. Tato radostná zpráva, která byla zaznamenána jako poslední ze všech evangelií, sděluje již zkušenosti prvních církevních obcí z Ježíšova příchodu do světa, důsledky Jeho vtělení i odpověď na znepokojení některých jeho současníků a také pochybnosti těch pozdějších křesťanů, pochybnosti o původu Ježíše a od koho má moc, se kterou jedná(pozn.: je dobré připomenout si např. texty z Ef 1, 3-14; nebo Ko 1, 15-20, ale i text, který jsme slyšeli v dnešním 2. čtení, které byly zapsány dříve, než evangelium podle Jana). Tento hymnus je také výpovědí o naddějinné Ježíšově existenci.

Učedníci ale i další první křesťané to neměli s pochopením Ježíšovy role jednoduché (jak je doloženo mnohokrát v nz.), až do doby, kdy si uvědomili také završení Božího obdarování – Duchem svatým. I v tom jim byl, a nám buď Ježíš Kristus příkladem. A stejně jako jim, ať nám je Spasitelem – zachráncem.

Světlo, kterým je Bůh od počátku (jak je v Gn 1, 3), a které oživuje, bylo pro Bohem vyvolené znamením jeho přítomnosti a blízkosti (příslib znamení duhy Noemu), přišlo na svět také v Ježíši, aby osvětlilo Boha – Slovo, tj. Pravdu – Moudrost.Toto znamení světla doprovází i příběh o narození Ježíše v Mt. i Lk evangeliu. Zkušenost máme jistě všichni, že přicházející světlo nám poodhaluje skutečný obraz či stav pozorované „věci“, situace, vztahu, vyřčené pravdy apod. A nejde při tom o nějaké fyzikální „vlnění“. Proto jsme schopni jej vnímat jen v Jeho Duchu. On jediný má moc nás uschopnit k takovému vidění či slyšení ve Světle. Výpovědi všech evangelií  nám sdělují pohled na vtělení Boha různým a specifickým způsobem. Tuto skutečnost jsem pochopil až poté, co jsem měl možnost prožít v životě zkušenosti odpovídající míře otevřenosti svého nitra Božímu působení v mém životě i působení v životech mých blízkých.

Dovolím si vložit do tohoto povídání trochu osobních zkušeností. Po odeznění dětského vnímání vánoc mi byl po nejdelší životní etapu nejbližší příběh o narození Ježíše z Lk evangelia. V dalším období, mi osvětlovalo boží blízkost vyprávění o původu Ježíše evagelium podle Matouše, zvláště Ježíšovo napojení na rodokmen rodu Davidova skrze mého patrona Josefa a jeho manželky Marie. Markův příběh Ježíšova dětství jsem sice postrádal. Ale v jistém momentu jsem si uvědomil, že jeho zpráva o počátku Ježíšova veřejného působení mi poodhalila, že přínos vtěleného Boha, jako autority pro můj život se všemi důsledky, není ani tak závislý na poznání, jak to bylo s ním, jako miminkem, batoletem či dospívajícím Ježíšem, ale poukazuje na jeho dospělé uvědomění si „bezmezné blízkosti“ ke svému jedinému milujícímu, milosrdnému a obdarování dávajícímu Otci. Otci, který dokáže ubezpečovat o tom, že v takovém rozhodnutí má zalíbení.

Za všechny tyto etapy jsem vděčný, protože se mi světla poznání dostávalo asi přiměřeně mému vzdoru, otevřenosti, vnímavosti nebo božímu plánu (to nedokážu posoudit), ale zakouším, že to bylo dobré. Dlouho jsem nedokázal přijmout a spojit si do kontextu vánoc – text Janova Prologu. Prožil jsem však v životě několik „mezních situací“, po kterých mi bylo alespoň v okamžicích, ale nezvratně poodhaleno co znamená, když se Bůh narodí do života konkrétního člověka, zvláště do života člověka, kterého milujete, a je vám v mnohém autoritou a příkladem. (1./ Blízko před smrtí mého děda, na dotaz jeho dcery: „Na koho budete tatínku nejvíce myslet, až budete u Pána?“ téměř s neznatelným, avšak přesvědčivým úsměvem odpověděl: : „No na koho, Terezičko, ….podle toho jaký bude program!“. 2./ Stejně tak i má matka krátce před smrtí si k lůžku volala nás, všechny své děti s partnery, a vyzývala nás: „Mějte se rádi, to je to nejcennější a Pánu Bohu je to milé“. 3./ Jako „spravedlivý“, ale i starostlivý otec jsem se při jednom „chlapském rozhovoru“ ptal syna Jakuba asi 2 měsíce před jeho smrtí, jestli věří, že Bůh má vliv na náš život, že ho daruje i provází, že je dobré žít v pravdě a důvěřovat mu?“ A on mi odpověděl tak rozhodně, jak jsem to vůbec nečekal a s pohledem, který nikdy nezapomenu, … “ No to je jasné tati, proč se mně na to ptáš?“.

Podobnou blízkost Boha, a důvěru v Jeho moc proměňovat i beznadějné situace, jsem postupně začal vnímat intenzivněji a ve větším pokoji a důvěře. Nesděluji tyto své osobní zkušenosti proto, že bych se chtěl chlubit tím, že mně je vše jasné. Přicházejí jiné krize.  Je to však pro mě zkušenost toho, že Bůh se vtělil i do mého životního příběhu.

Každý můžeme mít různé impulsy, které nám osvětlí blízkost Boha skrze vtělení v konkrétním životě. Přesto, že z různých příčin – vlastních i cizích – zažíváme, jakési chlévy existenční, zdravotní či vztahové strasti, bolesti z nepochopení i ztrát, může nám to přinést záblesky Božího pokoje, smíření a jistoty, že Pán je věrný a tma jej nepohltí. Levněji se k němu asi nedostaneme.

Kristus Ježíš od Boha přišel, aby svou totální vydaností proměnila a zachránil svět pokřivený lidským jednáním. Radost z toho budeme v plnosti prožívat až tváří tvář Hospodinu.

Společně s tím Světlem, které nás k němu vede, však můžeme začít tento nový věk ihned. Přinášejíce tak slávu Boha a pokoj lidem kolem nás.