Nebát se přijít blíže

Jan Konzal
Iz 9, 2-7; Ž 96; Tt 2, 11-14; L 2, 1-14 (15-20)
Narození Páně, cyklus A

Úvod

Heslo: “Vánoce – svátky dětí” mají dospělým usnadnit bezmyšlenkovitý konzum toho, co před tím tak horečnatě sháněli. Vánoce jsou ve svém jádru svátky dospělých, mají co říci právě až dospělým. Až z přemíry radosti dospělých mohou dostat něco z trvanlivé radosti i děti, domácnost, náš svět.

Výklad

Budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist: Historicky nejhlubší vrstva je opravdu radost z obdarování. Stala by se ovšem infantilní, kdyby byla radostí provokovanou objevy na trhu. Ti, kdo sklízeli úrodu nebo dělili kořist, ti napřed nabídli a vydali hodně úsilí. K jejich radosti totiž patří, že jejich investice nebyla marná.
jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.

Midjánští byli násilničtí nomádi, kteří loupeživými nájezdy ničili usedlé zemědělce severního Izraele. Strach z jejich přepadů každoročně znehodnocoval radost ze sklizené úrody.
Každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení: konečným cílem vánoční radosti včetně narození Vykupitele je šálom eschatologického šabatu. Nejde tedy jen o jakokoli správnou radost, ale o neodvolatelně dobrou budoucnost.

Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine… a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností … Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Konzumní orgie pořádané takzvaně kulturním světem na obou stranách prodejních pultů jako prý oslava vánoc jsou opravdu o něčem radikálně jiném než oslava liturgická, těšící se božím slovem. I ta ovšem zpřítomňuje jen skutečné dobro.

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem… a vychovává nás … On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil
Pravý význam a smysl doporučení ke ctnosti nelze najít v ctnostné vyrovnanosti stoiků nebo v iluzích malovaných fantasií moralizátorů. Smysl každému takovému úsilí dává buď Ježíšovo vykoupení z otročení ne-ctnostem, anebo vůbec nic.

Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Pokus Lukáše o historické zarámování dnů narození se nepovedl – takové sčítání proběhlo, ale nikoli za vlády Heroda vyvražďujícího betlémská nemluvňata. Netřeba kvůli evangeliu upravit historické prameny, historizující pokus splní svou ji úlohu už tím, že ujišťuje, že betlémský příběh není mýtus, ale spíše mášal. I ten ovšem (podobně jako mýtus, ale mnohem přístupněji) přinese užitek až důkladným promýšlením.
Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Je trochu zvláštní, že Lukáš nic neví o odporu, který někteří v Izraeli už tradičně (např. za Davida) měli proti sčítání .
Zmocnila se jich veliká bázeň … Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost … a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. Betlémskou událostí začíná nový věk, už se netřeba bát božího příchodu, Bůh už světu nechce panovat silou, ale je mezi lidmi (a dokonce i mezi zvířaty) rád.

Možné směry aktuální interpretace

• Ctnost po betlémské události má jiné poslání – je znamením, že přišlo boží království: Nebudeš krást (lhát, cizoložit…) prostě proto, že tvé potřeby, dřív jen s obtížemi nebo ne zcela poctivě uspokojované v nepřestávajícím šabatu. nasytí beze zbytku milostivá ruka boží.
• Pastýři byli vůči Bohu důvěřivější než zbožní kolem chrámu. Nebáli se “přijít blíž”, do jádra dění.