Vánoční projekty

Jan Konzal
1Sa 2, 18-20.26 Ko 3, 12-17; L 2, 41-52
1.neděle po vánocích, cyklus A

Úvod

Konzumní styl není hrobem vykoupeného lidství jen o vánocích, ale vždycky. Vánoce startují několik významných projektů, řeklo by se dnešním módním slovem. Slávu dítěte v posledku deklaruje až šance stát se zralou osobností. Radost vánoc je pak v tom, že naše naděje do dítěte vkládaná se ukazuje nikoli bláhová, pokud se podaří spojit jeho osud s osudem dítěte Ježíše. To je výzva dnešního prvého a třetího čtení. Druhé nabízí kriteria takového dlouhého vývoje ve zralou osobnost počítající se mezi boží lid už od dětských dní.

Výklad

Nechť tě Hospodin zahrne potomstvem z této ženy místo vyprošeného, který byl vyprošen pro Hospodina: Příběh Samuelův začíná obdivuhodnou vírou (důvěrou v dobrotu Zachránce) Chany, Samuelovy matky. Dlouho byla neplodná a syna si vyprošovala po léta s trpělivostí a pokorou prorážející nebesa. Nezištnost své prosby doložila sobě i Hospodinu tím, že syna ještě před početím zaslíbila Hospodinu. Kdo byl zaslíben, nepatřil rodině jako budoucí živitel, patřil chrámu. Hospodin se ukazuje jako neméně velkorysý než Chana.
Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem: Náboženská povinnost navštívit chrám o jenom z hlavních svátků a odevzdat při tom desátek platila jen pro dospělé. V tom smyslu dospělým se stal dvanáctiletý. Je z toho zřejmé, že Lukáš neviděl žádný důvod, proč by se taková povinnost nevztahovala i na Ježíšovy rodiče.
Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já: Matka Maria tu oslovuje Ježíše jako syna Josefova. Přinejmenším v právním smyslu slova jím Josef nesporně byl a jako takový byl uznáván i Ježíšem. Ježíš to nevyvrací, když se odvolává na Otce všech, protože nakonec odchází poslušně do Nazareta.
Ale oni mu neporozuměli: je to nejasné jen těm, kdo se dívají na Ježíšovy rodiče očima dnešních ctitelů Krista našeho kréda, Krista soupodstatného, vševědoucího a všemohoucího, a na jeho rodiče jako na poučené o tajemství života Trojice. Ježíšovi rodiče byli zbožní přísně monoteisticky věřící židé. Když měli strach, diktovala jej odpovědnost za mládenečka, nikoli za osud druhé božské osoby.
Pak se s nimi vrátil a poslouchal je. Rozpor proti argumentaci několik veršů výše je zřejmý, není znám žádný faktor, proč by Ježíš najednou nemusel být tam, kde jde o věc jeho Otce. V životě rodinném, doma, u pracovního stolu živitele rodiny jde o zájmy Stvořitele zdá se ještě víc než v chrámě.
A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. Nejen rodiče Ježíše, ale i Ježíš sám musí do své pravé role trpělivě růst. Jen zralý strom nese zralé ovoce.
Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si…a buďte vděčni.
Napomenutí Kolosanům v dnešním úryvku není jen nějaké moralizování, jak to slyšíme hřmít od řečnických pultů zbožných kazatelů. Být milý Bohu i lidem jako mládenec Ježíš nebo mládenec Samuel není nijak levná záležitost, taková zralost se nedá se obelstít drezúrou stoických ctností občanské slušnosti, protože jen tehdy je pravdivá, budí – li v nás i v našich bližních vděčnost, dokonce společně vyznávanou vděčnost.