Liturgické texty dnešní adventní neděle se dotýkají Kristova příchodu do našeho světa z několika pohledů.

1.    Slova proroka Izaiáše z dnešního prvního čtení byla určena Izraelitům v období návratu z babylonského vyhnanství tj. v roce 539 před n. l ve kterém jim perský král Kýros dovolil vrátit se do své vlasti. Pro skleslé Izraelce byla slova o Boží záchraně, která se blíží určitě povzbuzující a potěšující. Po všem strádání byli ujišťováni o tom, že jejich trápení skončí. Hlavním poselstvím proroctví je příchod Hospodina na svět, jde o předobraz Mesiáše, který přijde, aby vysvobodil, utěšil, ochraňoval a zachránil svůj lid. Prorok vyzývá lid k tomu, aby připravil cestu přicházejícímu, jehož moc se bude projevovat zvláštním způsobem. Svému lidu bude pomáhat jako pravý pastýř, který pečuje o celé stádo i o každého jednotlivce, bude šetrný a plný ohledu.

2. Text dnešního žalmu nám přiblížil skutečnost toho, že Hospodin přijal Izraelce za svůj lid. Věříme, že za svůj lid přijímá i nás. Jeho hněv zmizel a ve svém odpuštění obnovuje počáteční stav. Záchranu světa Bůh uskutečňuje svým milosrdenstvím, svou spravedlností, věrností a pokojem.

3. Petrův list, ze kterého bylo vybráno druhé čtení, odráží atmosféru křesťanů, kteří se nedočkali Kristova druhého příchodu tak brzy jak očekávali a ptají se proč. Slova listu jsou polemikou proti popíračům druhého příchodu Krista a zároveň pokusem o výklad a ospravedlnění očekávání druhého Kristova příchodu na svět – parusii. Pochybnosti křesťanů Petr rozptyluje čtyřmi argumenty:

a) Bůh má jiné měřítko času než my,

b) prodleva není průtahem, ale vyjádřením Boží trpělivosti s lidmi,

c) den Hospodinův přijde jako zloděj, tedy nečekaně,

d) lidé by proto měli žít tak, aby se nemuseli bát Božího soudu.

4. Potřebnou  přípravu na příchod Pána na svět nám připomnělo i dnešní Markovo evangelium. Nejdříve citovaná slova proroka Izaiáše, následný popis vystoupení Jana Křtitele, který jako boží posel ohlašuje příchod „silnějšího“ soudce a vítěze nad bezbožnými, který nastolí mír. A nakonec výzva k tomu, abychom připravili cestu Pánu, abychom pro něj narovnali cestu. Nevíme, kolik času máme k přípravě cesty, k jejímu narovnání. Víme však, že je k tomu nutné vyvýšit údolí, pahorky a hory snížit, napřímit co je křivé a narovnat co je drsné. Jen když budeme mít skutečně otevřené srdce pro Boží slovo, můžeme poznat, co jsou ta údolí naší ubohosti a zla, pahorky a hory naší pýchy a domýšlivosti, naše hříchy křivých cest vzdalujících se od Boha a drsnost našich slov, myšlenek a postojů v našem konkrétním životě, které je nutné upravit.

Jen naše otevřené srdce bude schopno uvěřit, že údolí naší ubohosti dokáže navýšit Boží milost, a že pahorky a hory pýchy a domýšlivosti, křivou cestu hříchu, kterou je potřeba narovnat a každý drsný povrch našich vztahů, který má být uhlazen je možné potřebně upravit, jen když otevřeme svá srdce působení moci Božího Ducha a necháme se jím vést.

Duch Boží do nás vlije tolik ohně své lásky, aby přetavila všechno to, co láskou není.