Slova chápeme obvykle jako vyjádření představ, myšlenek, poznání, existence a vlastně jako kódy k porozumění a komunikaci mezi lidmi.

V dnešním prvním čtení (Iz 52, 7 – 10), jsme slyšeli slova proroka Izaiáše, která byla předzvěstí Spasitelova příchodu na svět. Prorok jakoby nemohl ani popadnout dech z jemu zjevené tak významné události. Jeho nitro doslova přetékalo radostí, kterou si nemohl nechat pro sebe. Veřejně proto svými slovy předal zprávu o této skutečnosti svým posluchačům. Oznámil jim, že mají skutečně důvod k radosti, ke společnému jásotu a hlasitému volání: Vždyť Izraelité už nebudou otroky babylónské nadvlády. Již přichází jako panovník Hospodin. Jeho vláda nepřinese útlak a chudobu, ale pokoj a plnost dobra.

Slova žalmu (98) vybízela k radosti vyjádřené zpěvem za pestrého hudebního doprovodu. Jako důvod k takovýmto projevům je Hospodinova záchrana. Důležité je, že Hospodin přichází, nevadí, že při svém příchodu bude i soudit.

Autor listu Židům (Žid 1, 1 – 6) svými slovy vyjádřil ve druhém čtení, které jsme dnes slyšeli, své poznání. V úvodu listu bylo zapsáno slavnostní svědectví o důstojnosti a moci Syna, který je plným Božím sebe-darováním člověku a je definitivním Božím slovem. List byl napsán pro povzbuzení křesťanské obce složené převážně ze židokřesťanů, aby v těžkých podmínkách pronásledování neochabovala ve své víře.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Tak zněl začátek evangelia (Jan 1, 1-14). Slovo je v něm zcela jasně osobou, která se rovná Bohu. Osoba Slova je Božím sebevyjádřením a sebe-sdílením člověku. Vtělení představuje naprostý průlom v Božím sebe-sdílení: Bůh, kterého nikdo nikdy neviděl, k nám promluvil skrze Syna, setkává se s člověkem tváří v tvář. V rozporu s naším obvyklým chápáním slova jako prostředku k dorozumívání lidí mezi sebou navzájem je nám narozením Ježíše dán k dispozici kód k porozumění Bohu a komunikaci s ním. Ježíš nám dává jako Boží syn vědět, jaký je Bůh. Celým svým životem jako Slovo vyslovuje Boží pravdu a lásku. Odkrývá nám tvář Boha, aby se nám stal srozumitelným a blízkým a to nejen slovy, ale svými činy. Dává nám poznat Boha právě skrze své lidství, abychom my mohli svůj vztah s Bohem prožívat ve svém lidství. I způsob jeho příchodu na svět – tiše a nenápadně, byl zřejmě v souladu s Božím záměrem. Ten, kdo přichází, aby hledal a zachránil, co bylo ztraceno a jeho motivací je láska, ten na nikoho nenaléhá, nikoho nezastrašuje, respektuje situaci druhých, počítá se slabostmi i silami těch, kterým chce nezištně pomoci. A přichází také vždy znovu, i když je opomíjen a neuznáván. Boží lidství vstoupilo do našeho světa, do naší blízkosti aby proměnilo a naplnilo naše lidství. Bůh přišel na svět a je připraven s námi zůstat. Chce nás provázet na našich životních cestách.

Ježíš se narodil proto, abychom se my mohli narodit jako Boží děti, do společenství s Trojjediným Bohem. To nám zvěstuje dnešní slavnost.

Projevujme Bohu svou vděčnost za tak úžasný a naprosto nezasloužený dar a to nejen slovy, zpěvem za hudebního doprovodu, ale celým svým životem.

Kristus se narodil pro nás. Radujme se!