Ve všech čteních dnešní neděle zazněly podobné náměty:

Člověk se nachází v nějaké obtížné životní situaci, neví si rady, těmi situacemi se cítí zcela ovládaný a proto nesvobodný. Prchá před nimi někdy skutečně, jindy je odhání ze svých myšlenek, cítí úzkost nebo bolest a vyhýbá se lidem. To ale obtížnost situace nevylepší. Setká-li se však v takové situaci s Bohem, najde z těchto situací východisko a je zachráněn:

Tak jako prorok Eliáš z dnešního prvního čtení, který prchá před ambiciózní a manipulativní manželkou krále Achaba, prorokyní boha Baala, která ho chce dát zabít. Eliáš proti ní veřejně vystoupil a tak moc ji zesměšněnil – 850 falešných proroků, kteří s ní jedli u stolu, nepřimělo svého boha k přijetí zápalné oběti, a Eliáš se jim vysmíval. Oheň jeho Hospodina spadl na jeho oběť, a když to lidé viděli, padli na tvář a volali: Jen Hospodin je Bůh! A po tomhle „představení“ poručil Eliáš Izraelcům, aby ty Baalovi proroky pochytali, a všechny je zabil. Eliáš ví, že pomsta Jezábel bude strašná a tak prchá. Když už je u konce svých sil, setká se s Hospodinovým poslem, dostane od něj chléb, vodu a povzbuzení k tomu, aby pokračoval dál. Posilnil se a pokračoval dál, pochopil, že musí utéct hodně daleko. Až po čtyřicetidenním i nočním útěku se setkává s Hospodinem u hory Chorébu. V tichém vánku slyší jeho otázku: „Co tu chceš, Eliáši?“Eliáš hluboce prožívá Hospodinovu přítomnost a svou situaci s ním probírá. Ujistil se, že Hospodin je s ním a pomůže mu i v tak těžké situaci.

Po Boží blízkosti touží i prosebník z dnešního žalmu. Žije mezi bezbožnými nepřáteli, daleko od chrámu. Nepřátelé se vysmívají jeho zbožnosti a on sám se cítí být Bohem opuštěný. Zdrojem útěchy mu je vzpomínka na dřívější šťastné doby, ve kterých Boží blízkost vnímal.

Jak blízko nám je náš Bůh jsme si mohli uvědomit při poslechu dnešního druhého čtení z listu Galaťanům. Jsme děti Boží a smíme svého Boha důvěrně oslovovat. Nemusíme žít spoutáni zákonem. Svoji svobodu si zachováme, budeme-li žít podle Božího Ducha. Bůh proměnil svět skrze Kristovu smrt na kříži. Pavlův list je také výpovědí o rovnosti lidí skrze Krista v Božím plánu spásy, tedy záchrany.

Posedlý člověk z dnešního evangelia se nejen setkává s Bohem, ale poznává i jeho uzdravující moc. Dnes bychom zřejmě řekli, že šlo o člověka hodně duševně nemocného. Člověka, který chtěl být daleko od lidí a proto žil v hrobu vytesaném do skály a ve svých depresivních stavech ničil sám sebe tím, že si fyzicky ubližoval. Myslel si, že tak bojuje s tím, co ho bytostně ničí. Přestože žil ve vzdálenosti od lidí, lidé o něm věděli. Snažili se mu na svůj způsob nějak pomoci. Neviděli žádný výsledek své snahy, a proto došli k přesvědčení, že je zcela ovládán nějakými zlými silami, které chápali osobně. Tomu člověku nikdo z nich neuměl pomoci a on si ubližoval dál. Chtěl být sám, a proto Ježíše považoval za narušitele svého stavu i prostředí. Nepotřeboval, aby mu někdo připomínal, jak špatně na tom je. Bylo toho na něj víc, než mohl unést. Jako by ho ničil celý zástup zlých duchů. Ježíš poznal, jak moc je ten člověk ovládán svou nemocí, že je její obětí a že potřebuje vyléčit.

Pro nás v dnešní době je těžko přijatelné chápat nemoc jako činnost nějakých zlých duchů. Máme silné sklony k tomu myslet si, že jediným zdrojem našeho poznání je rozum. Proto tak těžko chápeme, že někdo svou nemoc prožívá jako působení nějakých osobních duchů. Stává se to ale i v dnešní době. Vím to z vlastní zkušenosti s některými našimi klienty. Někteří z nich jsou tak duševně nemocní, že vidí duchy, bojí se jich, slyší jejich hlasy a hrozně trpí. Většinou tito klienti končí v psychiatrických léčebnách, ve kterých jim podávají utlumující léky. Ježíš v tom dnešním evangelijním příběhu věděl, jak ten posedlý svou nemoc chápe, jak ji chápe jeho okolí a zvolil adekvátní způsob léčby – vyhnání těchto duchů z posedlého.

Byl to projev skutečné Boží moci. Vyhnání duchů ze svého těla uvěřil nemocný, pasáci vepřů opodál a nakonec i lidé z města.

Přemístění zlých duchů do stáda prasat je možné chápat jako skutečnost. Ježíš měl určitě moc to udělat. Našim zkušenostem se však něco takového zcela vymyká. Přenos nemoci na někoho jiného si umíme představit jen u infekčních chorob a to za určitých podmínek.
U nemocí psychických by to pro nás bylo asi mnohem těžší, natož z člověka na zvířata, která se pasou opodál. Tento text naštěstí pro nás nabízí i jiné možnosti výkladu pro svou neobvyklost. Je možné chápat ho jako výpověď něčeho jiného:

· například že zlí duchové patří do pro Židy nečistých zvířat, aby neškodili lidem, a musí být zničeni,

· nebo může být obrazným zdůrazněním skutečnosti nemocného, že ani celé stádo prasat by nevydrželo tolik, co musel vytrpět on.

Nevíme, za jak dlouho zjistili pasáci, že posedlý je uzdraven, obyvatelé města se to zřejmě dozvěděli od nich. Informaci o uzdravení posedlého si zhodnotili po svém. Posedlého uzdravil ten, kterého viděli připlout ke břehu. Ten neznámý má neobvyklou moc ovládat mnoho zlých duchů a báli se ho. Proto ho prosili, aby od nich odešel.

A tak díky dnešním biblickým textům jsme si mohli připomenout:

· že každou svou situaci můžeme se svým Bohem „probírat“ a ujistit se, že je s námi
a pomůže nám v každé těžké situaci,

· že i když se cítíme být jím opuštěni, mohou nám být zdrojem útěchy chvíle, ve kterých jsme jeho blízkost intenzivně vnímali,

· že jsme děti Boží, smíme svého Boha důvěrně oslovovat a nemusíme žít spoutáni zákonem, když budeme žít podle jeho Ducha

· a že se ho nemusíme bát, protože svou moc používá k uzdravování, záleží mu na každém z nás, své otázky nám pokládá v tichém vánku a trpělivě čeká na naši odpověď.