Čtvrtá neděle velikonoční, kterou dnes slavíme, je nazývána nedělí dobrého pastýře. Obraz Boha jako pastýře prostupuje celou Biblí od Starého až po Nový zákon. Ten obraz vyjadřuje Boží péči o lidi, jeho osobní vztah k nim a ochranu, kterou jim poskytuje. Podobně jako pastýř shromažďuje své stádo, Bůh shromažďuje své lidi, „nosí je v náručí“ a šetrně je vede. Stará se o své ovce, obvazuje zraněné, uzdravuje nemocné (Ez 34,11-16). Je dobrým pastýřem, který zná své ovce, a ony znají jeho hlas. Hospodinovu péči o nás jsme si dnes mohli připomenout při poslechu žalmu (23) na který jsme odpovídali: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám… Jak tuto skutečnost ale přijímali posluchači z řad farizeů, Ježíšovi učedníci a ostatní posluchači? A jak ji umíme přijímat my?

Ježíš tak moc chtěl dovést své shromážděné posluchače ke svobodě milovaných Božích dětí. Aby skutečně uvěřili, že každý z nich je Bohem milován bez jakýchkoliv podmínek. Proto jim vypráví podobenství o dobrém pastýři. Pastýř volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají. Opravdu za cizím nepůjdou? Ovce by nešly, ale lidé, kteří Boha nevidí, neslyší jen jeho hlas. Oni přece slyší i hlasy lupičů a zlodějů – těch, kteří trvají na svém způsobu myšlení a přisvojují si nárok na náboženské vedení lidí, hlasy představitelů Božího lidu nedbající na Mojžíše a proroky, hlasy těch, kteří vkládají na lidi neúnosná břemena náboženských povinností, předkládají jim své naprosto zavádějící představy o Bohu a odmítají uplatňování tvořivé lásky k druhým. Hlasy těchto lupičů a zlodějů je můžou oklamat. Pochopí lidi, ke kterým mluví, že on Ježíš je pro ně dobrým pastýřem, kterého vidět mohou?

Ježíšovi posluchači jeho podobenství nepochopili a tak k němu přidává další: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce“. Dveřmi se vchází a zase vychází, oddělují dvě místa. Jsou vlastně symbolickým přechodem k možnosti nového začátku. Pokud se Ježíš nazývá dveřmi, pak se chápe právě jako jakýsi předěl. Vyplývá to z jeho dalších slov: „Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu“. Pro příjemce těchto slov to znamená, že skrze Ježíše mají velikou šanci k porozumění Bohu a k jeho poznání. Někteří z tehdejších Ježíšových posluchačů to přesto nepochopili, někteří ano, ale až později.

My svou vírou rozeznáváme, že v Ježíši za námi přišel Boží Syn a skrze něj se nás dotýká Boží láska, smíření a odpuštění. Když Ježíše člověk pozná, může se zásadně proměnit. Ježíš je dveřmi k Bohu, dveřmi do věčnosti, dveřmi k plnosti života. Naše záchrana spočívá v tom, že prožíváme setkání s Boží láskou, která se nás ujímá v naší nejrůznější nouzi a beznaději a která nás osvobozuje od hříchů a vin. Skrze Krista za námi přišla nová moc, která zachraňuje, vysvobozuje. Můžeme „vycházet a vcházet“ – to je biblický výraz pro cestu života. A na této své cestě nalezneme skvělou „pastvu“, k nasycení. Setkání s Kristem naplní a nasytí naše srdce nadějí, vírou a láskou.

Je úžasné vědět, že Ježíš zná každého z nás jednotlivě, že pro něj nejsme neznámí, že zná naše jméno! Jsme pro něj jedineční lidé, každý se svou vlastní historií, každý se svou vlastní hodnotou. Jsme Boží děti, které Otec svěřil Kristu, dobrému pastýři. Nejen nás věřící, ale všechny lidi. Ježíš přišel na svět, aby všichni lidé mohli poznat jak velká Boží láska k lidem je.

Ježíš je dveřmi k naší svobodě být lidmi dobrými a zralými, kteří se podobají svému pastýři. Volá nás ke svobodě od ideologií, falešných obrazů Boha, od uznávání hodnot, které by se mohly stát k naší škodě hlavním bodem našeho života. Nejde o svobodu dělat si jen to, co chceme. Taková svoboda by z nás mohla udělat otroky našich vlastních přání a tužeb. Ježíš nás volá ke svobodě k lidské důstojnosti a zralosti. A volá každého z nás jinak, ke každému z nás má jedinečný přístup. Jako pastýř volá své ovce jménem, jednu po druhé. Vidíme to i na setkáních Ježíše vzkříšeného s jeho učednicemi a učedníky. Každému se zjevuje jiným způsobem, každého oslovuje jinak, protože pro každého má připravenou jedinečnou cestu, na které ho doprovází. Je jen na nás, jestli jeho hlasu budeme naslouchat a přát si, aby nás naším životem provázel. On nám ukázal, že ten, kdo opravdově miluje, nemyslí jen na sebe, a proto je schopen dát za druhé i svůj život. My s jeho pomocí můžeme svůj život udělat darem pro druhé, obdarovávat je tím jak žijeme a jak se k nim chováme. Jenže my občas jednáme podle vlastní vůle, momentální nálady, bez ohledu na potřeby a zájmy druhých, jako bychom zapomněli, že způsob našeho jednání má být projevem úcty k našemu Pastýři. Nezapomínejme proto, že svoboda je spojena s odpovědností a rizikem, že se můžeme někdy ztratit. Nemusíme se ale bát. Ježíš je dobrý pastýř, který nás vždycky najde a přinese zpět do svého stáda.