Tématem dnešní liturgie je přijetí povolání. Každého z nás Pán povolává, záleží jen na tom, jak jsme naladěni na Boží hlas, v jakém stavu je naše víra a zda chceme slyšet, kam nás posílá či k čemu nás povolává.

Když slyšíme slova Lukášova evangelia o rybářích, budoucích apoštolech, kteří všechno opustili a vydali se za Ježíšem, máme tendenci uvažovat o vyvolených apoštolech a ještě o těch, kteří jsou povolání ke kněžství, ale ve skutečnosti je povolán každý z nás. Ať jsem syn, dcera, manžel, manželka, máme plnit své poslání být nablízku těm, kteří nás potřebují. Výchova dětí, péče o rodiče v jejich stáří, pomoc těm, kteří jsou v těžké životní situaci nebo jsou opuštěni, to jsou ty mise, kam jsme posláni. Každý den máme možnost svědčit o víře svým životem a zároveň být otevřeni k lidem žijícím bez Krista.

Všichni jsme povolání do služby, přestože jsme hříšní jako Petr. Náš růst ve víře většinou nezačíná pokáním, ale teprve když nás Bůh obdaruje svou přízní, dostaneme chuť k obrácení. Tak jako prorok zakusí Boží odpuštění, a pak je povolán k plnění poslání Božího služebníka, tak také my se naučme nejen k Bohu mluvit, ale také naslouchat jeho hlasu, aby každý z nás mohl říci: Zde jsem, pošli mne!