Evangelium dnešní 6. neděle velikonoční nám představuje úryvek z promluvy, kterou pronesl Ježíš k apoštolům při Poslední večeři (srov. Jan 14,23-29). Při té večeři se s nimi loučil a před svým blížícím se ukřižováním je chtěl ujistit, že i když od nich odejde, zase k nim přijde. Nezůstanou sami, nezanechá je jako sirotky. Ježíš mluvil o svém velice těsném propojení s Otcem, a že v podobném propojení chce žít s nimi i s budoucími učedníky.
A mluví o třech darech, které učedníkům dává:
- Dává jim své slovo. Je to slovo osvobozující, slovo o Boží lásce a věrnosti, které je povede na cestu k jeho následování. A protože to není jen slovo lidské, ale je to slovo Boží v lidské podobě, je to slovo mocné. Platí o něm to, co už říká Bůh ve Starém zákoně skrze slovo proroka Izaiáše: „Mé slovo se ke mně nevrátí bez užitku … vykoná vše, k čemu jsem je poslal“ (srov. Iz 55,11). Je to slovo, které nás může osvěcovat, proměňovat a tak zachránit. Slovo věčného života, jak vyznal Petr (Jan 6,68). A toto slovo mají (i my máme) zachovávat. Nejen jako respektovaný zákon, ale opatrovat je ve svém srdci a nechat se jím vést.
- Dává jim svého Ducha. Ježíš se vrací k Otci, nadále ale bude učit své učedníky působením Ducha svatého. A vysvětluje jim, v čem spočívá dar Ducha svatého, když jim říká: „On vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já“. Během svého pozemského života předal Ježíš všechno to, co chtěl apoštolům svěřit. Dovršil Zjevení Boží, tedy všechno to, co chtěl Otec říci lidstvu Synovým vtělením. Úkolem Ducha svatého je připomínat, dávat plné porozumění a vést ke konkrétnímu uskutečňování Ježíšova učení.
A právě to je posláním Ježíšových učedníků a církve. Duch svatý provází lidstvo dějinami. Den po dni nás vychovává ke správnému chápání evangelia, logice přívětivé lásky, „učí nás všemu“ a „připomíná všechno, co nám řekl“ Pán. Jeho působením zůstává Kristus současníkem všech lidí, kteří se rodí na tento svět, a Bible -Písmo svaté se jako živé slovo obrací k srdci každého člověka. - Dává jim svůj pokoj. Pokoj je dalším darem, kterým chce Ježíš své učedníky obdarovat. Po svém vzkříšení jím zahrne své učedníky, kteří mu nerozuměli, kteří ho opustili ve chvíli křižování, kteří se zdráhali uvěřit tomu, co říkaly ženy, když se setkaly s prázdným hrobem a se vzkříšeným Pánem. Ten pokoj znamená odpuštění i požehnání. A je darován i nám. Je to pokoj – „Šálom“, který svět dát nemůže, pokoj s Bohem skrze Krista, chvíle, kdy víme, že jsme Bohem milováni a že jsme u něho v bezpečí. Pokoj, který je ujištěním, že Bůh o nás ví, pečuje o nás a že i zlým událostem, které nás potkávají, dodává svůj konečný smysl. Takovým vnitřním pokojem, který chrání naše srdce i mysl, jsme obdarováni, obrátíme-li se k Bohu a důvěřujeme-li mu. Nelze si jej zajistit jiným způsobem. Ježíš ví, že sami tento pokoj nejsme schopni přijmout ani udržet když jsme sevřeni úzkostí. Proto říká: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ Uklidňuje nás tím a ujišťuje nás svou pomocí. Dar pokoje nám nemusí vždycky přinést zároveň pocit pohody a štěstí. Jeho působení je jiné: střeží naše nitro, které má sklon k zoufalství a ke vzpouře proti Bohu zažíváme-li něco nedobrého.
Ježíš se s učedníky loučil slovy, která vyjadřují jeho lásku a vyrovnanost, Je v pokoji, v pokoji, který vychází z jeho tichého srdce, ve kterém žije důvěra. Právě z ní plyne pokoj, který nám Ježíš zanechává. Člověk totiž nemůže dávat pokoj druhým, pokud ho nemá sám v sobě. Ježíš ukazuje, že mírnost je možná. Ztělesnil ji právě v nejtěžších chvílích a chce, abychom se tak chovali i my, abychom byli příjemci jeho pokoje. Chce, abychom byli pokorní, otevření, ochotní naslouchat, schopni rozptylovat spory a dosahovat souladu.
Toužíme po Ježíšově pokoji pro celý svět. Víme také, že posláním učedníků Ježíšových (mezi které se počítáme) je spoluvytvářet Boží království. Proto je pro nás důležité znovu a znovu si pokládat otázky jestli žijeme a chováme se jako jeho učedníci:
- Zachováváme skutečně jeho slovo, opatrujeme je ve svém srdci a necháváme se jím vést?
- Prosíme Ducha Božího, aby nám dával plné porozumění slovům Písma a vedl nás
k uskutečňování Ježíšova učení v našich konkrétních životních situacích? - Jsme opravdu tvůrci a šiřiteli pokoje ve svých rodinách, na svých pracovištích, ve své církevní obci a při ostatních setkáních s lidmi kolem nás?
Každý z nás si na tyto otázky jistě bude schopen pravdivě odpovědět sám a možná i přijde na to, co by měl dělat jinak.