Všechny texty dnešní neděle se nějakým způsobem dotýkají omezeného času a jeho využití k obrácení a nápravě toho pokaženého. Ninivané mají čtyřicet dní do konce své existence a na tuto Jonášovu zprávu reagují okamžitě. Hned první den vyhlašují přísný půst a naléhavě volají k Bohu, kterého vlastně ani za svého Boha doteď nepovažovali. „Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí…“ a „Možná se Bůh nad námi slituje a my nezahyneme.“
Pavel ve svém listu do Korintu píše: čas je zkrácený, nezabývejte se a nelpěte příliš na věcech tohoto světa. Ti kdo se radují, jako by se neradovali, ti kdo pláčou, jako by neplakali, ti kdo kupují, jako by nic nevlastnili a ti kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali. Neboť způsob tohoto světa je pomíjí. A je známo, že je zakázáno si cokoli brát s sebou do hrobu.
V Markově evangeliu, které je ze všech čtyř nejstarší a které hned v první kapitole začíná veřejnou činností Ježíše, slyšíme to, co už hlásal jeho předchůdce Jan Křtitel. „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království, čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Marek je velmi stručný. Dokáže několika slovy vyjádřit mnoho. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Něco nového přichází. Celé generace na to čekaly. Přichází dlouho očekávaná královská vláda Boha. Přichází to, co nám Bůh připravil od samého počátku. Boží vláda se přiblížila. Ještě tu není v plnosti, ale v Ježíši Kristu se stává zcela zjevnou. V Ježíšových slovech a činech je možné vidět, jak se nám Bůh přiblížil. Bůh je jediný Pán a tento Pán už je blízko. Ostatní světští pánové by nám mohli být „šumafuk“. Přesto se často necháváme ovlivňovat mnohými velkými či malými pány různých podob. Přiblížilo se Boží království – přiblížila se Boží vláda. Tuto radostnou zprávu je možné přijmout jen obrácením a vírou. Obrácení znamená změnit směr – změnit smýšlení. Ocitneme – li se na nepravé cestě, je nutné se otočit a vrátit se třeba až na začátek. Člověk vyšel od Boha a k Bohu se má také vrátit. Věřit evangeliu znamená s důvěrou přijmout, že našim skutečně jediným Pánem je Bůh, který se nám stal blízkým v Ježíši Kristu.
Marek pak dále vypravuje o první konkrétní činnosti Ježíše. Povolání prvních čtyř učedníků. Ježíš si za své učedníky nevybírá z řad farizeů ani znalců zákona ale z rybářů. Rybáři byli lidmi velmi málo ceněnými, lidmi na okraji společnosti. Tak jako třeba pastevci. Ježíš je odvolává od jejich zaměstnání příkazem, „pojďte za mnou“. Nepřipouští žádnou diskusi, žádné otázky. Vyžaduje okamžitou odpověď – radikální rozhodnutí a bezmeznou důvěru. Není mi úplně jasné, čím je tak potulný kazatel oslnil a zaujal, že ihned opustili nejen své zaměstnání a šli za ním. Nenabídl jim vůbec žádné výhody, ani vyšší plat, ani delší dovolenou dokonce ani služebního velblouda nebo aspoň osla. Neřekl ani kam jdou a kdy se vrátí. Výzvou „pojďte za mnou“ je volá do společenství se sebou samým. Směr a cestu určuje On sám. Pojďte se mnou a já vás naučím získávat lidi pro cestu, na kterou se vydáte se mnou. Pro cestu k mému Otci. Pro cestu do Božího Království.
Také my jsme už od křtu, vlastně denně povoláváni k životu ve společenství s Ježíšem. Jsme však pro Něho vždy ochotni opustit vše? Obrátit se, změnit myšlení tak jako ho změnili Ninivané? Jsme ochotni uznat, že On je skutečně našim jediným Pánem a také ho budeme následovat?