Říkala jsem si, proč dnešní Lukášův evangelijní text (ale i nedělní Markův jako Lukášova předloha) je v Písmu umístěný těsně před velikonočními událostmi a proč se tak čtou právě teď v adventu. Že by v této úvaze na mě zapůsobila aktuální předvánoční reklama mobilní společnosti Vodafone na velikonoční nadílku a heslo: Buďte s námi o krok napřed?

Jako kdyby ti evangelisté gradací příběhu k velikonočním událostem chtěli říct čtenářům/posluchačům, když si už nic nebudete pamatovat z toho, co vám Ježíš říkal, co vás učil, zapamatujte si alespoň, vezměte opravdu na vědomí, že nikdy nevíte, co bude. Nikdy nevíte, co se stane. Avšak právě proto bděte, nežijte planě, neuváženě, bez rozmyslu, přemýšlejte, co děláte, proč podnikáte to a ono. Bděte = mějte jasno o nasměrování, buďte zodpovědní (za sebe, blízké, svět). Lukáš je konkrétnější: „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí. (L 21, 34)

Velikonoce – když to řeknu hodně syrově, tak nejsou „jenom“ o zmrtvýchvstání, ale o události odcházení člověka Ježíše Nazaretského z tohoto světa. Advent pak není o těšení se na Vánoce jako strnulou připomínku narození človíčka Ježíška do tohoto světa, ale je o očekávání příchodu Pána. Tedy odchod člověka Ježíše Nazaretského a příchod Pána.

Paralelou může být: nechat odejít starou jednu představu, staré jedno smýšlení (o někom, o něčem, o sobě) a očekávat zcela novou. Připravovat se na tu změnu, na pochopení té novosti/jinakosti, pochopení toho, že to nějak může být jinak (ve vidění věcí, v životě, ve vztazích, ve své víře). Možná už přesahujeme do textů 2. neděle adventní – postavy Jana Křtitele a jeho výzvy „obraťte se“ (srv. Iz: „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky.“)

Pro mě tak Ježíšovská výzva bdění/čekání je tak srozumitelná/uchopitelná jako čas nových pochopení. Tohle uvědomění mi vlastně v neděli večer, když jsem připravovala toto slovo, docela pomohlo. Vysvětlím: v úvodu jsme zpívali, že blízko je Pán. A já věřím, že Pán je nám opravdu blízko. Že Pán je tady. I z úst Mi jsme dnes slyšeli, že máme u sebe krále. Proto když se v těch předkládaných textech mluví o tom, že čekáme na Pána, tak mě po celou tu dobu (ty 2 týdny co jsme se na tyto liturgie připravovali) napadalo, že já na něj ale asi nečekám. Že nezažívám „pocity“, které mám na jedné straně třeba při čekání na Jozefa (radostné pocity), a nebo na druhé straně pocity před nepříjemným/těžkým setkáním, kdy i třeba cítím strach. Uvědomila jsem si, že s touhle představou druhého příchodu (ba co víc soudu) neumím pracovat. Prostě myšlenka druhého příchodu, „onoho dne“ pro mě byla/je neuchopitelná. Říkala jsem si, že buď jsem tak mladá, nebo líná si to představovat, přemýšlet, meditovat o tom, nebo si spíš říkám, zda to u mě osobně spíše nesvědčí o tom, že není třeba toto téma teď nějak uchopovat. Mít teď z toho vedle naděje i záchvěv úzkosti a obavy, strachu, jak to dopadne, zda obstojím. Říkám si, že přece „radost“ Hospodinu ve svém životě nedělám/nechci dělat proto, abych jednou obstála, že přítomnými skutky budu kalkulovat svoje budoucí bytí, (což je stejně hloupost – vše bude úplně jinak – ve smyslu vidění spravedlnosti z našeho pohledu), ale proto, že, „neratovským slovníkem“, Hospodin je mým pastýřem, že já jsem na něj vsadila svůj život, a proto chci s ním mít vztah co nejčistší, ve smyslu co nejmíň podrazů z mé strany, jako v jiných vztazích.

Pro mě je tedy hlavní význam: Čekání, bdění jako čas nových pochopení, obnovení. Čas nových pohledů, změn úhlu pohledu, právě proto, aby těch podrazů/zranění/zklamání do všech možných vztahů bylo co nejméně. Někde někdo říkal, že „přemýšlení bolí“. Pochopit skutečnost/vztah jinak je dost často velká obtíž, slovy Mi může to být i „čas svíjení“, často je i nutné přinutit se k „času vyjití“ (někam, či k někomu). Ale nad to Hospodin deklaruje, že bude následovat „čas vysvobození/vykoupení“.

Bože, obnov nás, dej nám nově pochopit, ať máme alespoň o trochu víc jasno, ať vidíme jasněji tvoji tvář (srv. Ž), ať se nám daří poznat tvé smýšlení, porozumět tvému úradku (srv. Mi) a budeme zachráněni.