Slyšeli jsme popis posledních Ježíšových Velikonoc. Před nimi Ježíš přinášel lidem obraz Boha a poselství o jejich věčném vyvolení. Při svém hlásání evangelia přišel sdělit, že Bůh se lidem dává navždycky, úplně a zadarmo. Není třeba se ho bát, je možné k němu přistupovat s důvěrou. Vždyť bez důvěry nemůže existovat láska, bez ní je jen strach a nejistota! Ježíš se přišel postavit zlu v srdcích lidí. Odkrýval kořeny a příčiny lidských selhání a vyzýval je ke stálému přiklánění se k Bohu a k odvrácení se od zla. Říkal „Jděte a naučte se, co znamená „lásku chci, ne oběť“. Nevybízel k utrpení, proti němu se lidé mají stavět ze všech svých sil a možností. Jen Ježíš mohl nabídnout světu takové poselství. Bude ho to stát život. Přišel lidi dovést do Boží náruče. Nechce vzdát rozdělanou práci; ale nezbývá mu nic jiného, než se přestat skrývat a bránit se. Mnozí si představují Mesiáše úplně jinak. Ježíš ví, že nenávist „zbožných“ farizeů se projeví. Ukáže se, jak nesnášejí toho, kdo mluví o Bohu jinak než oni; že pro udržení vlastní moci zlikvidují i nevinného. A zmanipulují k tomu dost lidí.

Ježíš věděl, že bude odsouzen k smrti a že se svými učedníky bude slavit poslední společnou večeři, velikonoční slavnost. Tak rád stoloval se svými učedníky… Měl rád tu radostnou náladu, prožívanou blízkost a přátelství při společném jídle. Do té večeře vložil všechnu lásku ke svým učedníkům i k nám budoucím a všechnu svou službu hříšným lidem. Dal nám dar své Večeře, abychom věděli, jak moc je s námi, kdykoliv se k ní sejdeme. A do této slavnosti vložil celou hloubku a šířku svého přátelství, přátelství na život a na smrt. Ježíš při ní s námi slaví nové přátelství (Novou smlouvu – obnovenou).

Abychom pochopili Ježíšovu Večeři a mohli z ní mít pravý účinek, abychom porozuměli jeho úmyslům a mohli jej následovat, potřebujeme pečlivě naslouchat jeho slovům, jeho gestům, jeho moudrosti, jeho darům i jeho varováním. Ježíš pozval k Večeři i Jidáše. On zve každého. Rozvažuje – přemýšlí nad tím, jak je možné hříšníka přitáhnout, získat, zachránit a nedělat mu návrat těžkým.

Před večeří Ježíš umyl svým učedníkům nohy. Jejich Pán a Mistr jim řekl: „ I vy máte jeden druhému nohy omývat!“ Mytí nohou je symbolem služby pro Ježíšovy učedníky. Vzájemně si máme sloužit a tím se naučit žít jako děti Boží. Na to bychom bez Ježíše nepřišli. Většinou nemáme příležitost mýt někomu nohy, máme ale mnoho jiných příležitostí posloužit si navzájem i posloužit druhým: Dávat přednost druhému, pomáhat mu, mít pochopení, odpouštět, být pozorný, nepomlouvat, ovládat svůj hněv, být pokorný… Ježíš nám k tomu dal jedinečný příklad.