Evangelium dnešní neděle nás uvedlo do počátku Ježíšova veřejného vystoupení. V liturgickém cyklu A, který připadá na letošní rok, je Ježíšova příprava na toto vystoupení zaměřena na jeho křest. Použití slov Ježíšův křest není zrovna šťastné. Přesnější by bylo hovořit o Ježíšově ponoření od Jana. Křtít totiž znamená dělat z někoho učedníka Krista (Mesiáše). Z Ježíše ale nikdo Mesiáše dělat nemusel. On jím byl. Duch na něj nesestupoval až při Janově ponoření do vody Jordánu. Vždyť z Ducha byl počat a je s ním podstatně propojen odevždy. Sestoupení Ducha na Ježíše bylo znamením pro Jana a možná i pro někoho dalšího. Pro Ježíše mohlo být povzbuzením pro nastoupenou cestu. Ježíš se od Jana nechal ponořit proto, aby tím zdůraznil důležitost Janovy výzvy k obrácení, ke změně myšlení a ke změně života. Janovo ponoření do vody bylo silným symbolem. Voda je znamením spláchnutí hříchů, dosavadního špatného myšlení a starého způsobu života. Vynoří se z ní nový člověk, který vstupuje do smlouvy s Bohem a chce podle jeho vůle žít.
Přímým podnětem, který vede Ježíše k tomu, aby začal kázat, je Janovo uvěznění. Ježíš bezprostředně na Jana navazuje přesně tam, kde byl Jan umlčen, když říká: „Obraťte se, neboť se přiblížilo království Nebes.“ Jakoby chtěl dát najevo, že Janovo poselství je důležité, že nesmí zapadnout, a že i On se k němu připojuje.
Ježíš Janovu zvěst přebírá, ale opouští pustiny na břehu Jordánu a přichází s ní přímo do obydlené Galileje, ve které žije dost pohanů. Vždyť On je poslán ke všem, a podobně jako Služebník, má být světlem všem národům (Iz 42,6; 49,6). Galilea je správním územím Heroda Antipy, který dal Jana uvěznit. Uvedením místa počátku veřejného Ježíšova vystoupení zdůrazňuje Matouš to, že se naplňují starozákonní zaslíbení proroka Izaiáše, které jsme slyšeli v dnešním prvním čtení. Ježíš začal zvěstovat právě na území Zabulon a Neftalí. Směrem k moři, za Jordánem, tam byla Galilea pohanů. Území nacházející se ve tmě, která symbolizuje ztrátu Boží blízkosti, zmatek, ztrátu orientace, bezradnost a úzkost. Do této tmy přichází světlo Kristovy přítomnosti a jeho slova: „Obraťte se, neboť se přiblížilo království Nebes“. Ježíš „zvěstuje evangelium (radostnou zvěst) Boží“- vyhlašuje Boží královskou vůli.
V Galilei si Ježíš povolává i své učedníky. Proč právě mezi rybáři? Rybářské povolání v Izraeli nebylo nijak významně hodnoceno. Určitě se jím neživil nikdo ze zákoníků a to proto, že ustanovení Lv 11 o rozdělení živočichů na čisté a nečisté se týkalo i tvorů ve vodě. Za čisté vodní živočichy byli považováni jen takoví, kteří měli ploutve a šupiny. Rybáři museli po skončení lovu oddělovat čisté od nečistých tzn. dotýkat se i těch nečistých. Ježíš si ale povolává své učedníky právě z těchto řad. Pro nás to může být povzbuzením. Nezáleží tedy vůbec na tom, jak společensky významné postavení máme, chceme-li být jeho učedníky. V evangeliu jsme slyšeli o dvojím povolání učedníků, které se odehrává podobně:
Ježíš se s dvojicemi bratří setká, pozve je, aby šli za ním, že z nich učiní rybáře lidí a oni přijímají jeho pozvání. Bezodkladně ho následují. Ježíšova výzva „pojďte za mnou“ je nepochybně povoláním k učednictví. I když tehdy nebylo zvykem, že by si rabíni povolávali učedníky sami, Ježíš si své učedníky vybral sám. Učedníci budou mít možnost poznat jeho výklady Písma, ale také se řídit jeho příkladem v zachovávání Božího zákona v každodenním životě. Při společném putování budou mít účast na jeho údělu a poslání. Stanou se z nich „rybáři lidí“.
Co to znamená být rybářem lidí? Být rybářem lidí znamená získávat pro víru další lidi, aby se naučili žít smysluplně, přivádět je z oblasti působnosti hříchu a smrti do oblasti působnosti Boha.
Ježíš své učedníky učil, vysvětloval jim co je důležité pro záchranu lidí. Měli možnost poznat jeho milosrdenství, poctivost, nezištnost, odvahu, schopnost druhým sloužit. Učil je porozumět druhým a spolupráci. Přislíbil jim také, že je pro jejich povolání uschopní, že „bude s nimi až do skonání věku“ (Mt 28,20). Učedníci pochopili, proč mají hlásat evangelium a uzdravovat.
A jak je to s námi? Náš křest je na rozdíl od Janova ponoření už pevně spojen s Kristem. Je kromě jiného začátkem našeho obrácení, které potom prožíváme celý život. Přijetím křtu vyjadřujeme své rozhodnuti následovat Ježíše a jít jeho cestou, stát se jeho učedníky. Změna našeho myšlení, obrácení se k lepšímu je ale možná jen máme-li úzký vztah s Bohem. Naše životy se zásadně promění, pouze tehdy, když se svobodně rozhodneme otevřít se lásce, která stále čeká, aby nám odpustila a aby nám dala sílu začínat stále znovu – bez ohledu na to, kolikrát upadneme. Ježíš tomu učil své učedníky a jeho slova jsou určena také nám. Své vyučování začal stejnými slovy jako Jan: „Obraťte se…“. Je na nás, abychom pochopili, že se musíme obrátit k Bohu, odvrátit se od zla a změnit myšlení, abychom Bohu porozuměli. Máme příslib, že toho, kdo se ke Kristu přidá, bude Ježíš ponořovat do Ducha Božího, aby v něm mohl Duch přebývat a působit. Nechme se dál od Ježíše vyučovat. Jeho evangelium (radostnou zvěst) máme stále k dispozici. Budeme-li více přemýšlet o svých postojích, zvyklostech a svém jednání, můžeme přijít na to, jak by bylo možné je změnit na Ježíšův způsob. Podaří-li se nám to, budeme moci zažít, že se něco změnilo i v našem obyčejném životě, v práci i v rodině. Ježíšovo slovo má moc měnit svět, naše srdce i uzdravit každou naši slabost.
Pavla