Dnes vstupujeme do nového liturgického roku. Začínáme ho první adventní nedělí cyklu A Matoušovým evangeliem, ve kterém jde o takzvanou „malou apokalypsu“. Ježíš zde hovoří o budoucnosti, která se kryje s jeho příchodem na konci časů a Matouš klade důraz na překvapivost tohoto příchodu. Advent, jak všichni víme znamená příchod – příchod Pána. Nemá a nesmí to být doba smutku, ale doba tiché radosti a naděje. Vzpomínáme v ní na první příchod Božího Syna na tento svět a připravujeme se na příchod druhý, až Ježíš přijde v plné slávě na konci světa. Zároveň si ale také uvědomujeme, že Bůh přichází do našeho světa, do našich životů i do našich srdcí i dnes, pokud ovšem o to stojíme.

V Matoušově evangeliu dnes nenarazíme na žádné vánoční tóny, tak jak je slyšíme už delší dobu ve všech obchoďácích v republice. Slyšíme Ježíšova slova o příchodu Syna člověka, který přijde nečekaně, jako zloděj v noci. Konec tohoto světa je jistý a je spjatý s druhým příchodem Ježíšovým. Nejistý je však okamžik tohoto příchodu. Ježíš svým učedníkům na Olivové hoře řekl, jaké budou průvodní jevy příchodu Syna člověka a my dnes můžeme mít za to, že dost těchto jevů buď probíhá nebo už proběhlo. Ale druhý Kristův příchod nedokáže nikdo předpovědět.

Ježíš učedníkům řekl: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili až přišla potopa a všechny zachvátila. Právě tak to bude až přijde Syn člověka“. Tímto starozákonním příběhem potopy se má zdůraznit překvapivost druhého příchodu Krista. Noe věděl, že přijde potopa, protože mu to sám Bůh řekl: „Konec všemu tvorstvu je přede dveřmi, přijde potopa, která smyje zemi“. Bible nám říká, že Noe slyšel Boží hlas, protože byl spravedlivý, bezúhonný a chodil s Bohem. Noe byl otevřený tam, kde většina lidí Boha ignorovala. Pro mnohé to byl blázen nebo přinejmenším podivín který si staví koráb na kopci. Zatímco ostatní lidé si žili běžným bezstarostným životem, tak jako by Bůh nebyl, Noe naslouchal, vnímal Boží vedení a byl připraven. To, jak se choval Noe mělo být příkladem a upozorněním pro ostatní. Potkala je však katastrofa, protože je potopa zaskočila a připraveni na ni nebyli. Nevěděli o ni tak jako my neznáme okamžik druhého příchodu Krista. Mohlo by nám tak hrozit nebezpečí, že budeme podobně překvapeni.

Kristus přijde, ale nevíme, kdy to bude. Obraz dvou mužů na poli a dvou žen u mlýnku ukazuje, že Boží příchod se dotkne lidí uprostřed běžného, obyčejného života. Opět je zde poukázáno na nečekanost daného okamžiku. Nikdo z nich už nemá čas na obrácení, nebo, jak píše Jiří Mrázek vykonat pouť na svatou horu nebo jiné svaté místo, aby tam očekával příchod Pánův. Ten příchod už jen tím, že nastane, odhalí někoho připraveného pro Boží království a někoho nepřipraveného. Ten, kdo žije s Bohem – je bdělý a otevřený je připraven být vzat – vstoupit do Boží blízkosti. Ten, kdo Boha ignoruje – nechodí po jeho cestách bude ponechán.

Následující podobenství, které je uvedeno výzvou, také konstatuje nečekanost Kristova příchodu: „Bděte tedy, protože nevíte, v který den a kterou hodinu váš Pán přijde“. Pánovi je zde zcela netypicky přidělena role zloděje. A opět je tu zdůrazněna nečekanost chvíle vniknutí tohoto zloděje, ale také správná reakce hospodáře (to bychom měli být my). Dobrý hospodář má být ve střehu stále. „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“.