Slyšeli jsme nádherné, radostné pozvání, kterým Bůh zaslibuje izraelskému lidu budoucí spásu a zároveň jej zve do života v zemi zaslíbené – v zemi oplývající mlékem, vínem, také tukem – všechny tyto výrazy vyjadřují plnost života a požehnání. Ta slova patří i nám. Bůh lidem dává věčnou smlouvu. Smlouva znamená doslova závazné dojednání. Mohou ji uzavřít jednotlivci, ale uzavírají ji také představitelé států apod.. Pro nás je zvlášť důležité, že jednou stranou smluvního vztahu může být i Bůh. Smlouva, kterou uzavírá Bůh s lidmi, to je skutečnost, která se děje. Probíhá celým Starým zákonem jako pevná nit, na kterou navazují všechny další události. Bůh nabízí lidem vztah k sobě. I nám v současné době nabízí vztah k sobě. Může se nám zdát, že v Bibli je více smluv uzavřených mezi Bohem a lidmi. Fakticky je to jen jedna smlouva, do které vstupují v různých časech různí lidé. A tak víme, že už v hodně dávných dobách uzavřel Bůh smlouvu s Noemem a jejím znamením je duha, pak s Abrahamem, kde znamením je mužská obřízka, u Mojžíše je to Desatero Božích přikázání. Ve smlouvě s Davidem je znamením David sám. Králi Davidovi prokázal Bůh mimořádné milosrdenství. Ale zmínka o něm (v biblickém oddílu, který jsme slyšeli) nemá jen oživit vzpomínky na slavnou minulost. Rozpad izraelského království vedl k poznání, že dávná zaslíbení daná Davidovi nejsou vázána na trvání politické moci králů. Bůh dal lidem nového Davidovského krále – Mesiáše. Když Bůh v době proroka Izajáše dává lidu smlouvu věčnou – znamená to, že se stále znovu sklání k člověku; nabízí mu pomoc, pokoj v duši i na zemi a budoucí záchranu. A to vše nabízí úplně zadarmo! Člověk už nemá přinášet žádné dary, oběti, tak jak to dělal dříve. Ničím nemůže Bohu zaplatit za jeho lásku a milosrdenství. Ze smlouvy darované od Boha máme pro sebe vyvodit odpovídající závazek. Ten, kdo se opravdu stane účastníkem nabízené smlouvy, se zcela samozřejmě dotazuje na Hospodina. Co to znamená – dotazovat se na Hospodina, volat ho, dokud je blízko? Znamená to, že nasloucháme Bohu v tichosti v modlitbách, žijeme z jeho slova – z Bible. Čteme si v Bibli, přemýšlíme nad ní. Snažíme se rozpoznat Boží vůli a podle ní jednat. Po pozvání do své blízkosti nám Hospodin o sobě ještě něco sdělí. V textu jsme slyšeli: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše“.

Nejsme schopni Boha svým rozumem pochopit.

Jedním si však můžeme být jisti. Tak jako z nebe padá déšť a zúrodňuje zemi, tak Bůh dává své slovo a skrze ně působí a tvoří. Působí v srdcích lidí a tvoří ve světě kolem nás. Bůh dal lidem své Slovo, které se stalo tělem – Ježíše Krista. Dává nám sám sebe, když přišel na zem v podobě člověka Ježíše z Nazaretu. Ježíš – plný Bůh a plný člověk nám projevil svou lásku, která ho dovedla až k smrti na kříži. Bere na sebe naše provinění, když nedodržujeme smlouvu nabízenou Bohem. Zemřel proto, abychom my hříšní lidé dostali život v Božím království. Už nyní můžeme zažívat Boží odpuštění a slitování při svátosti smíření a prožívat opravdovou radost.