V dnešním evangelijním příběhu jsme slyšeli o dvou sestrách – Martě a Marii, které Ježíš navštívil v jejich domě. Dříve než se zamyslíme nad tím, co by nám tento příběh mohl objasnit, je pro nás důležité uvědomit si všechny okolnosti, které určují a upřesňují význam té události. To znamená mít na mysli Ježíšova slova v celé Lukášově10. kapitole. Znalci zákona na otázku co má dělat, aby dosáhl věčného života, Ježíš odpovídá: „Miluj z celého srdce svého Boha a svého bližního jako sebe samého“. A aby pochopil, kdo je to ten jeho bližní, vypráví Ježíš podobenství o milosrdném Samaritánovi, které jsme slyšeli minulou neděli. Zraněný člověk leží u cesty – kněz a služebník chrámu ho viděli, ale vyhnuli se mu. Pomohl mu až Samaritán, který byl vyloučený ze společenství kolem chrámu a příkladně se o něj postaral.

A pak následuje dnešní vyprávění o Marii a Martě. Ježíš přišel k těm dvěma sestrám do jejich domu, posadil se a hovořil s nimi. To je pozoruhodné, uvážíme-li, jaké bylo v tehdejší společnosti postavení žen. Jeho jednání vyjádřilo zásadní změnu v postoji k nim. To bylo skutečně převratné. U Židů rabíni nevykládali Tóru před ženami. Nemysleli si totiž, že by se ženy měly zabývat hlubším poznáváním Boha a světa a snažit se proniknout do skrytého významu Božího zákona. Ženy byly dokonce osvobozeny od „Šemy“ tj. od ústřední židovské modlitby a vyznání víry v jednoho Boha – stejně jako otroci a děti.

Zkusme si představit průběh té návštěvy:

Marta se hned pustí do vítání hostů, dobře ví, že pohostinnost nevyjadřují jen hezká slova, ale že je třeba udělat všechno pro to, aby se host cítil vítaný. Maria sedí u Ježíšových nohou a naslouchá jeho slovům. Neposlouchá ho ve stoje a nedělá u toho nic jiného. Žádný rabín by nikdy nenechal ženu sednout si mezi své učedníky. Ježíš ale jedná jinak: jeho slovo je pro všechny a pro pohrdané zvlášť. Maria pochopila, že on není hostem jako ostatní. Na první pohled se zdá, že přišel přijímat, protože potřebuje jídlo a přístřeší, ale ve skutečnosti k nim přišel dát jim sám sebe skrze své slovo. Rabbi Ježíš přijímá ženu za svou učednici, vykládá jí mnohem víc než Tóru a jeho slova jsou v tu chvíli soustředěna na ni. Ježíš jí dává lidsky důstojné místo před Bohem i v obci věřících. Maria sedí u jeho nohou, visí na jeho rtech, chce dobře slyšet to poselství, které jí přináší. Její sestra Marta Ježíše přijímá jako vzácného hosta, chce ho uctít, a tak běhá, stará se a shání a je nespokojená s tím, že jí Maria nepomáhá. Nechápe, že to nejdůležitější – proč k nim Ježíš vlastně přišel, jeho slovo, by jí mohlo uniknout. Proto se obrací na Ježíše a žádá ho, aby řekl Marii, aby jí pomohla. Martina stížnost se nezdá být nemístná, dá se snadno pochopit. Překvapivá pro nás může být spíše Ježíšova odpověď: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Maria si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat“. Má snad přemýšlení o Božích věcech větší hodnotu než někomu sloužit? To by se nám mohlo zdát dost divné. Ježíš přece uznává Martino odhodlání sloužit i její pečlivost. Chce ale, aby pochopila, že existuje nový řád priorit, odlišný od toho, kterým se do té doby řídila. Praktické nasazení by nemělo předcházet Ježíšovu slovu, ale mělo by z něj vycházet a mělo by být oživováno jeho Duchem. Ježíšovo slovo není odtržené od skutečnosti, je to učení, které se dotýká života a utváří ho, mění ho, osvobozuje ho od otupělosti zla, uspokojuje a vlévá radost, která nepomíjí. Ono je tím dobrým dílem, který si vybrala Maria a který ji nebude odňat. Je tím dobrým dílem i pro nás. Potřebujeme Ježíšovo slovo, které v nás probouzí správné myšlenky i správné jednání. Proto je tedy především třeba posadit se u nohou Ježíšových, jako ta Marie, a celou bytostí slyšet a přijmout to jeho slovo, a pak je proměňovat ve skutky, ke kterým nás to slovo vybízí. Sestry Martu a Marii není potřeba stavět proti sobě do protikladu. Měli bychom být totiž v našem životě Marií i Martou. A to vůbec není lehké. Nemysleme si, že jsme sami od sebe schopni všechno dokázat. Jen když skutečně přijmeme Krista jako svého Pána, budeme dobře vědět, o co se máme starat a jak a budeme mít světlo
a sílu pro všechnu svou práci.