Dnešní příběh uzdravení posedlého, Lukáš převzal z Markova evangelia. V trochu odlišnější a zároveň stručnější podobě jej zachycuje i Matouš. U něho je to však příběh uzdravení dokonce dvou posedlých. V Lukášově verzi příběhu, který následoval po Ježíšově zázračně utišené bouři, Ježíš s učedníky připlouvají do gerasenské krajiny, která se údajně nacházela naproti Galileji. Tento téměř nepodstatný údaj ale nepochází z jeho vlastních geografických znalostí, ale odvozuje jej z textu Markova evangelia. Jestliže tedy Ježíš zakotvil u druhého břehu, ocitl se asi záměrně na pohanském území. Ježíš tak použil svou moc nad démony ve prospěch pohanů. Je to jediná událost v Lukášově líčení z Ježíšova působení, která ho vede ke styku s pohany a která se děje mimo území obývané židy. Hned poté co Ježíš vystoupil na břeh, se setkává s mužem, který je posedlí démony. U Marka je to člověk s nečistým duchem. Lukáš mezi tyto dva pojmy klade rovnítko. Tento posedlý neměl místo ve společenství normálních lidí. Při svých záchvatech musel být spoutáván řetězy které ale stejně přetrhal. Chodil nahý, a bydlel ve hrobech, které byly považovány za příbytek démonů. Žil jako zvíře, ale hned věděl, s kým má tu čest. Výkřikem a padnutím před Ježíšem na zem dává najevo, že ho považuje za silnějšího, vidí v něm nebezpečí pro sebe a nechce s ním mít nic společného. Zvoláním „co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě abys mne netrápil!“ Rezolutně tím odmítá jakýkoli vztah a vyjadřuje hluboký odpor. Přesto se Ježíš ptá na jméno. Odpovědí je mu „Legie“. Legie není ve skutečnosti jméno, ale počet. V dobách císaře Augusta, římská „legio“ čítala šest tisíc vojáků. Zde je to však i jméno démona, tedy velikého množství nečistých duchů. Toto veliké množství démonů poukazuje na naprosté zotročení člověka, ale také na nesmírnou moc jejich přemožitele. Také je tu vidět, jak veliký počet zlých duchů Ježíšovi podléhá. Stačí jen jedno jediné slovo, a musí bez odporu poslechnout. Obracejí se ale na Ježíše s žádostí, aby nebyli vykázáni do pekelné propasti, tj. vězení duchů. Bojí se definitivního zničení. Prosí Ježíše, aby mohli vejít do dvoutisícihlavého stáda vepřů pasoucích se nedaleko. Vepři jsou pro židy nečistá zvířata, a proto je ani nechovají. V této pohanské zemi sloužili jako zdroj potravy pro četné římské legie. Vstup démonů do vepřů, způsobilo velkou paniku ve stádu, a to se celé zřítilo do jezera. Skrze Ježíšovo působení nastává konec vlády démonických mocností nejen v Izraeli, ale i na pohanském území. Očití svědci této události (pasáci vepřů) podávají zprávu ostatním lidem, které přivolali. V Lukášově zájmu je ale ten, který býval posedlý a byl zachráněn. Nyní sedí u Ježíšových nohou, je oblečen – je opět člověkem a je při zdravé mysli. Ten, který byl démony zotročen se nyní stává Ježíšovým učedníkem. Obyvatelé Kafarnaum, kteří byli také svědky Ježíšových mocných činů a znali jeho učení, se ho snažili u sebe zdržet. Naproti tomu, obyvatelé gerasenského kraje nevědí, koho to mají před sebou a chtějí, aby ten neznámý od nich odešel. Ježíš uposlechl a beze slova nastupuje na zpáteční cestu.Je jen jeden člověk, ten uzdravený z posedlosti, který touží po společenství s Ježíšem. Ježíš ho však posílá domů kde má za úkol podávat svědectví o tom, jak veliké věci mu učinil Bůh. Také my jsme v minulosti byli a mnohdy ještě jsme spoutávaní a zotročováni různými formami démonů, kteří se nemusí projevovat jako u posedlého v Gerase. Bývají to různé závislosti, které nás zotročují a kterých se sami neumíme nebo i nechceme zbavit. Více tento jev vidíme na druhých. Navíc v dnešní neutěšené době je o moc snažší vidět démony a opravdu zlé duchy v druhých než u nás samých. Často je třeba spatřujeme v některých světových politicích nebo vrcholných představitelích nejvyspělejších států.  Pro nás ale stále platí, že kdo v životě zakusí Ježíšovu zachraňující a osvobozující moc, má o těchto skutcích vydávat svědectví jako o spásných Božích činech.