Úvod

Advent připomíná, že cesta k vánočnímu setkání člověka s Bohem je velmi dynamickým dobrodružstvím, vyžaduje balancovat mezi danostmi všední reality a zaslíbením, mezi touhou a reálnou schopností člověka.  

Tematizace zvěsti perikop

Nejprve: pokud nějaká pravda našeho přirozeného i nadpřirozeného světa nárokuje věčný (nesmrtelný) smysl, má v sobě vždy i eschatologickou rovinu. Ta někdy zjevena šokuje. Její význam je v podpoře naděje člověka. Dále: pokud Bohu dovolíme, aby z nás udělal svůj nástroj (předmět a otroka), netřeba přestat být svůj a stylizovat se někam, kam nepatříme.

Výklad

Evangelista příběhem připomíná, že všichni jsou zváni stát se skutečnými aktéry spásy. Křest je ohromnou událostí, ale zdaleka ne první a hned poslední. Boží výzvy bývají pozoruhodně pestré, bude nutno si vybírat z nabídky a to vybrané pak věrně realizovat po svém. Jan je asketou, ale nežije v té nejdrsnější poušti, ale (podle Lukáše) kolem Jordánu  (nejde o fanatismus nebo fundamentalismus, vždyť smažené kobylky a med bývalo pro beduíny vítané zpestření jídelníčku a velbloudí srst dokázala nejlépe čelit horku i nočním mrazům). S cejchem hlasu volajícího na poušti nepřichází Jan na svět, ale získává jej cestou své osobní víry v království, které už už viděl přicházet do současných dějin. Nikdo by neměl spoléhat na svůj původ, vychování, momentální postavení na společenském výsluní (děti Abrahámovy), o smyslu existence rozhoduje cosi osobního.  

Možné interpretace a jejich extrapolace do dnešních dnů

Jak to, že pro Jana už je doba dost zralá pro příchod Království, a pro mnohé náboženské autority nikoli? Lišili se uměním i obsahem nadějí a v důsledku toho i viděním toho neviditelného. Křesťan nikdy nebývá v cíli, je na cestě a směr musí trpělivě korigovat. Naše znamení (včetně znamení o našem pokání) bývají příliš krotká, často narcistně šetrná. Duch přichází v moci a každé zbožné pokrytectví rozkryje právě proto, že láska je taková. Bázeň je na místě jen u těch, kdo chtějí Duchu arogantně vzdorovat, odmlouvat, ignorovat jej, protože oni už jsou prý za vodou, mají přece původ, mají papíry, zákon i soudce na své straně. Ti zpokornělí, zdeptaní, ti slyší v Janově kázání a vůbec existenci i jiné důležité struny. Dobrá zpráva pro věrné, ale omylné služebníky. Ani prorocké oko Janovo není vševědoucí a proto s pokorou křtí ty hodné i nehodné takového milosrdenství. Nic tím prorok Bohu nepokazí, na Boží korekci přicházející vždy právě včas lze pokojně spolehnout: Jan má důležitou zprávu (a jen pro některé z těch i oněch je ta zpráva také zprávou dobrou, vítanou, tedy evangeliem): přicházející Duch bude s důkladností a nadhledem pálit jako smetí tu pyšnou nebo chytráckou zbožnost, která se ukáže neplodnou.