Krátce po seslání Ducha svatého (o letnicích) a po prvním vystoupení Petra, se připojilo k církvi na tři tisíce lidí. Ti, jak jsme slyšeli minulý týden, užívali společný majetek, o vše se dělili, denně chválili Boha a přebývali pospolu. Našemu dnešnímu úryvku ze skutků ale bezprostředně předchází první Petrův zázrak. Tím bylo uzdravení od narození chromého člověka, který Petra a Jana žádal o almužnu. Petr mu řekl: stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše nazaretského vstaň a choď! Žebrák okamžitě vstal a radostí poskakoval až se kolem seběhl dav užaslých lidí. A právě k těmto lidem Petr promlouvá, aby si snad nemysleli, že to on sám ze sebe má moc činit tak veliké věci. To skrze Ježíše Krista uzdravuje sám Bůh Izraele. O letnicích byli vybaveni tímto darem Ducha svatého kromě Petra také další apoštolové. Mohli ve jménu Ježíše nejen hlásat dobrou zprávu, vyzývat k pokání na odpuštění hříchů, ale i uzdravovat nemocné, vyhánět zlé duchy a také křísit mrtvé jako to dělal Ježíš. Kromě dnešního příběhu najdeme ve skutcích apoštolů několik dalších. Tak, Petr uzdravil Eneáše, který byl ochrnutý osm let slovy: „Eneáši Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si“! Pak byla Petrem vrácena do života Tabita, velmi pracovitá a snaživá žena slovy „Tabito vstaň“! V Listře Pavel uzdravuje chromého od narození a pak v Efezu vyvolává pozdvižení když Bůh skrze jeho ruce koná velmi mocné činy. Lidé si domů odnášejí jím dotýkané šátky a jejich nemocní se uzdravují. Pavel pak ještě oživuje chlapce Eutychose, který vypadl z okna třetího podlaží. To jsou popsané případy uzdravování jen dvou apoštolů. Tento dar, dostali pravděpodobně všichni vyvolení učedníci – apoštolové i nástupci jejich nástupců. Podmínkou uzdravení nebývá víra nemocného ale víra uzdravovatele – léčitele. A to je důkaz pokračujícího a stálého působení zmrtvýchvstalého Ježíše. Petr říká: „víra apoštolů v Ježíše úplně uzdravila chromého“. V dnešní době se zdá, že tento dar poněkud upadl v zapomnění. Nebo ho není tolik potřeba? Vypadá to tak, jako bychom o tomto daru vůbec nevěděli. Máme vyspělé zdravotnictví. Lékaři dnes dokáží mnohé vyléčit a dokáží významně prodloužit život. Někdy až nesmyslně dlouho. Uzdravovat je však třeba nejen tělesnou schránku, ale i po psychické, duševní a duchovní stránce. Na tomto poli je práce určitě dost. Jen se v církvi nesmíme upínat k shromažďování majetků, nažehleným oblečkům s kraječkami dámského střihu, vysokým čepicím nebo velkolepým slavnostem na náměstích. Ještě štěstí, že se na scéně občas vyskytnou nějací Konzalové, Srholcové, Rybářové, Vackové, Petráčkové a další jim podobní. Setkání s nimi bývá velmi uzdravující. Tuto službu nemusí poskytovat pouze církevní profesionálové (ordinovaní služebníci), ale mohlo by vzejít od kohokoli z nás, kdo obdržel takové charisma. Ke konečnému uzdravení však vede obrácení a změna smýšlení, tj. pokání. Tak je to psáno i v dnešním Lukášově evangelním příběhu. Učedníci byli smrtí Ježíše velmi zklamaní a vlastně už nic neočekávali. Je to Ježíš, který jim dává podnět k víře – ne prázdný hrob. On přichází a dává se jim poznat. Oni nepochopili, co jim říkal před svou smrtí. Oni nevěřili. Dává se jim poznat. On není žádné strašidlo, ukazuje jim své rány, ukazuje, že je to on, který zemřel na kříži, pobízí je, aby se ho dotkli a žádá si pokrm. To strašidla nedělají. On je ten vzkříšený a dává se jim poznat. Přesvědčil je, že přemohl smrt a je opravdu živý. V Lukášově evangeliu se velikonoční události odehrávají v jeden den, což může být znamením jednoty velikonočního tajemství. V jeden den byl ženami objeven prázdný hrob a bylo jim prvním zvěstováno Ježíšovo vzkříšení. Stejný den se dal Ježíš poznat emauzkým učedníkům, pak svým jedenácti a dalším. „Pokoj vám“. Tak zdraví Ježíš své učedníky. Jeho Pokoj je velikonočním darem. Ježíš jim nepřeje klidné, bezstarostné a bezproblémové dožití. On sám měl závěr pozemského života velmi krutý. Ač ukřižován, svým Otcem byl vzkříšen a tím přemohl smrt. Je nositelem věčného života a učedníkům dává najevo, že mohou mít na tomto životě podíl. „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu“. Ježíš otevírá oči a mysl k chápání toho, co bylo Božím záměrem. Chce, aby pochopili vše, co jim kdy řekl. Ježíšova smrt a vzkříšení je vlastně celý obsah poselství, které má být hlásáno všem národům. Skrze Jeho působení, životní cestu až ke kříži a ke vzkříšení máme všem národům hlásat nutnost změny smýšlení a odvrácení se od zla. Bůh nabízí odpuštění hříchů všem. My máme být svědky toho, že právě to přináší opravdový pokoj.