V dnešních textech jsme leccos slyšeli o nebi. Jsou to představy až nebezpečné, protože jsou nebezpečně lidské. Nebe je nám líčeno jako dům s různými apartmány a ty jednotlivé apartmány jsou jistě zařízeny tak, aby se tam jejich obyvatelům – třeba různým církevním obcím s jejich rodinami – líbilo. V nebi jistě nechybí to, co jako jeho budoucí obyvatelé nyní na zemi postrádáme a po čem toužíme. V nebi jsou jistě naplněny všechny vztahové prostory, všichni synové tam jistě stojí po pravicích svých otců a dcery po pravicích svých matek a všichni dohromady v blízkosti Boží jako jeho děti.

V nebi se nám otevřou všechny pravdy našeho života, bude tam jistě žít to, co jsme v tomto životě pohřbili, ať už naše živé blízké nebo nějaké naše touhy a naděje. Cesta, pravda a smysl našeho života se nám otevřou v plnosti, když Ježíš naplní, co slíbil, totiž že opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

Dnešní texty ale – také nebezpečně – stahují nebe na zem. Štěpán vidí v dnešním textu už tady ze země nebesa otevřená. U Jana Otce není potřeba hledat v nebi, ale tomu, kdo ho chce vidět tady a teď, stačí pohlédnout na Ježíše: Kdo viděl mne, viděl Otce, říká Janův Ježíš. Cesta, pravda a smysl našeho života se jistě naplní v nebi, ale tady a teď cestu, pravdu a smysl našeho života uvidíme, když se podíváme na Nazaretského.

A obzvláště nebezpečný je První list Petrův. Ten nebeský apartmánový dům je podle něj vystavěn tady na zemi z nás – i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům, tedy dům, ve kterém přebývá nebeský Duch Boží. Bůh je na nebesích, ale tady na zemi jsme my, jedna okrajová místní církev jedním z mnoha božských příbytků tady na zemi, a ani ne apartmánem, ale přímo chrámem, jsme tady a teď rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví.

A jsme tady k tomu, aby lidé kolem nás mohli zahlédnout nebe podobně jako Štěpán ve své vizi. Na nás je otevírání nebe pro sebe navzájem, stavění apartmánů, aby v nich mohli naši bližní takříkajíc bydlet. A máme na to, protože jistě platí janovské zaslíbení Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já a bude činit ještě větší skutky. Podle Jana o to Ježíšovi šlo, aby se stal cestou z masa a krve k nebeskému Otci. My lidé z masa a krve sice hledíme také občas do otevřeného nebe, kde vidíme Syna po pravici Boží, ale našim úkolem tady a teď je vytvářet apartmánové pohodlí pro ty kolem nás. Pojďme to činit a prosme o to, abychom to uměli – a jistě to budeme moci učinit, protože platí, že oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li o něco v mém jménu, já to učiním.“

Je i našim životním úkolem, naší cestou a pravdou našeho života, aby kdo nás vidí, viděl nebo alespoň zahlédl nebeského Otce.

To je naše životní cesta a pokud by se z toho snad naše srdce zachvělo, připomeňme si ono Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. Jan líčí Ježíše jako suveréna, ale on si to ať se vaše srdce nechvěje jistě říkal i sám sobě – situace na začátku čtrnácté kapitoly Janova evangelia totiž vůbec není jistá: předtím, ve třinácté kapitole, odchází Jidáš Ježíše zradit, Ježíš hovoří o svém odchodu i o tom, že kam já jdu, tam vy přijít nemůžete a předpovídá Petrovi, že ho zapře. Přesto: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. To jsou skutky umývání nohou, také v předchozí třinácté kapitole. Ježíš jde k Otci do nebe a my jsme tady od toho, abychom druhým ukazovali nebesa otevřená, právě skrze to umývání nohou sobě navzájem.

Představa nebe na zemi v životě církve je odvážná. Ale ať se vaše srdce nechvěje. Když půjdeme Ježíšovou cestou, neztratíme se, když budeme Ježíše následovat, nebudeme zrazeni od Pána naší životní cesty, nechoďme tedy jinou cestu, než je cesta Syna člověka nyní stojícího po pravici Boží.

Pokud tedy platí, že Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky, pak jsme tu od toho, aby se na nás nějaký nechápající Tomáš podíval právě na nás a řekl: ano, to cesta, pravda a život mého života. My jsme ti, kteří mají být pro své bližní pohodlnými apartmány, ve kterých oni budou moci bydlet již tady na zemi.

Ježíš si k tomu dodal odvahy, umyl svým bližním nohy a v síle tohoto skutku mohl říci i těm kolem sebe: Ať se vaše srdce nechvěje.