Počátek velkého Abramova poslání je prostý i těžký. Proslulé „vyjdi“ znamenalo opuštění dosavadních jistot. Pán promlouvá k Abramovi a posílá jej do neznámé země. Abramova víra je velká, neboť odchází ze země, kterou dobře zná. Vydává se se svou rodinou do kenaanské země, a neví, jaké zkoušky je na cestě čekají a důvěra v Hospodina mu dává sílu na cestě k novému domovu.

V evangeliu hovoří Nikodém s Ježíšem o naslouchání Božímu hlasu. V jeho otázkách můžeme cítit jistou nedůvěru, ale dostává se mu odpovědí, které se vztahují i na nás. I my jsme se znovu narodili z Ducha při křtu. Taky naše víra někdy oslabuje, když jsme vystaveni různým zkouškám na naší pozemské pouti.

Jak pevná je naše víra? Ptáme se Pána a jsme netrpěliví pokud se nám delší dobu nedostává odpovědi. Na jedné straně věříme, že víra je dar, na druhé straně věříme, že Bůh chce spásu všech lidí. Podle naší lidské logiky se nám mohou zdát tyto dvě výpovědi v rozporu. Ovšem pouze na první pohled. Známe to z naší běžné zkušenosti. Dar můžeme, ale nemusíme přijmout. Můžeme tedy říct, že Bůh nabízí dar víry každému, ale je na nás lidech, jak s tímto darem naložíme.