Dnes slavíme 3. neděli po Zjevení Páně. Základním tématem nedělí po Zjevení Páně až do postní doby je naplňování mesiánských příslibů v Ježíši Kristu.

Čtení z knihy proroka Izaiáše nám připomenulo zaslíbení velikého světla. To, co se stane, je v záměru Hospodina: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo“. Byla to předpověď míru pro lid, který byl ve válce s Asýrií. S mírem přijde náhlá radost. Všechno co se používá k válce, už nebude potřeba! Hospodin svému lidu pošle Zachránce, který mu přinese osvobození nejen od války. Stane se to tak náhle, jako tomu bylo v den Midjánu. V ten den zvítězili Izraelci nad Midianity, kteří je okupovali – Gedeon asi s 300 vojáky vnikl do tábora spících nepřátel, způsobil tam veliký hluk a rozespalí nepřátelé se mezi sebou sami pobili. Velikánské vojsko bylo zničeno, aniž by Izraelité museli vytasit meč.

Hospodin je vždycky přichystán svůj lid zachránit z jakékoliv temnoty. On je naše světlo a naše spása, to nám připomenul žalm krále Davida, ke kterému jsme se mohli připojit.

Ve druhém čtení jsme měli možnost „nahlédnout“ do dění v prvotní církvi. Církev byla tehdy velmi rozmanitá, nezralá a teprve se formovala. Vznikala živelně a nebyla jednotná. I když Jeruzalémský sbor měl pravděpodobně postavení autority, vznikaly také sbory, které měly na ten Jeruzalémský velmi volnou vazbu. V Korintském sboru se někteří jedinci snažili vynikat na úkor druhých a chlubili se tím, že patří k některému věhlasnému učiteli. My z vlastní zkušenosti již dobře víme, že porušovat jednotu v obci je možné a to i když se nikdo z nás nechlubí svou náležitostí k nějakému učiteli. Tedy i pro nás jsou určena Pavlova slova napomenutí
a vysvětlení: Hospodinova záchrana se uskutečnila v Ježíši Kristu, v jeho životě, smrti
a vzkříšení. Přijetí této skutečnosti se má projevovat v našem životě. Církevní obec má být prostředím, ve kterém si lidé pozorně naslouchají, hledají k sobě cestu, snaží se vzájemně si porozumět, sdílejí společně své radosti i starosti a to i když si třeba nejsou sympatičtí pro své různé povahy, věk, sociální rozdíly, názory a jdou si někdy na nervy. Jsme vlastně rodina, ve které se učíme vytvářet jednotu i když je každý z nás tak jiný.

Slova evangelia nás informovala o zahájení Ježíšovy veřejné činnosti. Ježíš zahájil svou činnost v Galileji. Tato oblast byla na okraji zájmu zbožných kruhů. Území kmenů Zabulon, Neftalin bylo etnicky i nábožensky znečištěno, to znamená, že na něm žili lidé nábožensky problematičtí, někteří z nich měli pro vliv okolí k Bohu hodně daleko, byli zmateni, dalo by se říci, že žili v duchovních temnotách.

Také povolaní rybáři byli lidé na okraji zájmu, nábožensky ignorováni. Proč si Ježíš vybral za své učedníky právě rybáře? Oslovil lidi, kteří těžko mohli naslouchat náboženským vzdělancům. Věřil, že lidé z této oblasti budou ochotni na jeho slovo reagovat na rozdíl od těch ortodoxních – držících se pevně svého učení. Ježíše při výběru učedníků nezajímají jejich lidské kvality ani zásluhy. On sám je vybaví a uschopní k jejich úkolu. Dává jim najevo, že jsou důležití pro jeho poslání. Zatímco mezi rabíny bylo základní náplní učednictví studium Zákona, pro apoštoly to má být následování Krista. Ježíš vystupuje jako kazatel. Navazuje v kázání na Jana Křtitele a vysvětluje: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“. Změňte své smýšlení, začněte uvažovat jinak, přesměrujte se, dívejte se na sebe v souvislosti blížícího se Božího království, držte se toho, co v něm obstojí a podle toho jednejte. Povolání rybářů ukazuje na Ježíšovo směřování k lidem na okraji společnosti. A jeho volba byla plodná. Šli za ním, protože jeho slovo mělo nad jejich životy obrovskou moc, začalo se s nimi něco dít, zanechali všeho a šli s ním. Když jim Ježíš řekl: „Učiním z vás rybáře lidí“, použil obrazná slova proroka Jeremiáše: „Přijde den, kdy rozptýlení Izraelité budou pochytáni tak jako rybář chytá ryby“. Někteří Izraelité totiž po náporu cizí armády utekli, schovávali se někde v horách a tam přežívali dobu, po kterou byla armáda v zemi. Armáda odešla a může přijít rybář! Ježíš si apoštoly vybral zřejmě k tomu, aby tyto lidi vyhledali – ty „zahnané a zatoulané ovce Izraele“, aby je získali pro Boží království. Nechce, aby s ním apoštolové pouze chodili, počítá s jejich vlastní odpovědností a aktivitou.

Ježíš nekázal pouze v „nečisté“ Galileji ale také v synagogách. To znamená v oblasti židovské – čisté. Kdyby kázal pouze v krajině a ne v synagogách, byl by pro vlastní souvěrce nepřijatelný. Jeho slovo mělo mít váhu i v izraelském společenství. Když Ježíš kázal evangelium, také uzdravoval. Jeho slovo mělo dosah do života lidí. Když Ježíš mluví, zároveň také jedná, s lidmi něco děje! Lidé se uzdravují – nejen tělesně, uzdravuje se také jejich nitro. Zpráva o Božím království má obrovskou moc měnit lidi, z nemocných dělat zdravé. Ježíš přišel, aby změnil stav těch, kteří mu naslouchají. Apoštolové opustili všechny své jistoty, protože našli jistotu v Jeho slově. Nechme se i my uzdravit Ježíšovým slovem. Následujme Ježíše, důvěřujme mu, nechme se jím osvítit a vést ve svých životech.