Jak změnit smýšlení o Adventu

Martin Šály
Iz 35,1-10; Ž 146; Jk 5,7-10; Mt 11,2-11
11. 12. 2016
3. neděle adventní, cyklus A

Adventní období nabízí provést inventuru našich očekávání, našich nadějí, inventuru toho, v co doufáme, k čemu upínáme naši budoucnost. Izajášovy naděje z prvního čtení se upínají k tomu, že sám Hospodin zachrání jeho lid: ustoupí jeho nemoci a bude odstraněna i jeho nesvatost – po nové cestě vytvořené Hospodinem neprojdou nečistí, dokonce ani hlupáci nezabloudí. Mocný Bůh svůj lid učiní čistým, doufá Izajáš, tím se naplní velká náboženská touha – zjeví se Boží sláva.

Průvodní obrazy, které Izajáš pro vyznání své naděje používá, jsou takříkajíc velmi lidské a srozumitelné. Budoucnost tohoto polopouštního národa bude dobrá, ba přímo nejlepší. Horký písek se změní v jezero, žíznivá země ve vodní zřídla. Poušť se zazelená a rozkvete. Nebude dravá zvěř, dobytek bude odpočívat. Tyto naděje, o kterých Izajáš hovoří, se příliš neliší od nadějí, kterým říkáme křesťanské. I v těch našich křesťanských nadějích doufáme v to lidsky viděno budoucí dobré, ba to nejlepší. Věříme, že Pán přijde a bude s námi. Zachrání nás, a očistí – vyhojí všechny naše nemoci, odstraní bolesti a nečistoty.

List Jakubův takovou naši naději povzbuzuje: vytrvejme v naši naději, buďme trpěliví až do Pánova příchodu. Pán přijde, jeho příchod se přiblížil a až přijde, jistě se izajášovsky řečeno naše pouště zazelenají, rozkvetou a vydají úrodu, naše vnitřní i vnější dravá zvěř přestane útočit, naše slepota a hluchota pomine a dokonce i naše hlouposti, které pácháme, nebudou vadit.

I Ježíš z Nazareta měl své vlastní (lidské) naděje spojené s příchodem svého Boha definitivně na tuto zem. A něco z těch izajášovských představách nepřijal. Do Izajášovské vize záchrany od Hospodinova totiž patří i lidská představa spravedlnosti: Bůh přijde s pomstou, s Boží odplatou, bude odplaceno všem těm, kteří se podle našeho soudu Bohu protiví. Také list Jakubův říká: soudce stojí přede dveřmi! Představa lidsky spravedlivého soudu, soudu podle mých představ, který odmění ty, které já považují za dobré a potrestá ty, které vnímám jako zlé, je zde součástí představy o Pánovu příchodu. Také ve slavném Magnificat Bůh rozptýlí ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhne vládce z trůnu.

Ježíšovi nejspíše z nějakých důvodů nevyhovovala Izajášovská představa spravedlivého soudu – třeba se svými životními zkušenostmi přesvědčil, že lidské soudy jsou problematické, obdivoval třeba důvěru u těch, kteří podle lidské spravedlnosti neměli patřit do okruhu Boží spásy – u židovské lidské spodiny nebo dokonce u nežidů. Na Janovi Křtiteli, podle Matouše uvězněném a váhajícím, viděl, že je přesto pravým prorokem. Součástí Ježíšových lidských nadějí na příchod jeho Boha se tak stalo to, že v nich nebude to, co Izajáš a asi každý opravdový Žid jako byl třeba bratr Páně Jakub chtěli – spravedlivý soud s nepřáteli. To bylo od Ježíše dost odvážné a Ježíš si nejspíš svou představu nesoudícího a zachraňujícího Boha potřeboval i nějak ověřit v průběhu svého veřejného působení. Matouš dnes shrnuje podle něj úspěšný výsledek tohoto Ježíšova teologického experimentu: slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.

Nejspíše právě toto pohoršovalo lidi kolem něj. Představa, že Bůh nesoudí podle našich lidských představ a že cesta křesťanské naděje nepatří představa spravedlnosti „dobré dobrým a zlé zlým“, to skutečně mnohé pohoršuje. Ale blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil, říká Ježíš v dnešním textu.

Ježíš tedy vsadil svými slovy a činy na svou představu příchodu Božího království jako milosrdného a zachraňujícího. A věřím, že samému Bohu, který naslouchá lidským touhám, když viděl tento Ježíšův životní experiment, se to zalíbilo, a změnil své plány se světem a člověkem právě podle toho, jak v to budoucí dobré a nejlepší pro lidi doufal Ježíš. Díky povedenému Ježíšovu životnímu experimentu se zprostředkováním Božího uzdravení všem bez ohledu na zásluhy a upozaděním lidsky spravedlivého soudu můžeme doufat v tu dobrou a nejlepší budoucí nesoudící záchranu pro nás, ale pro všechny.

Nemusíme se už tak upínat k spravedlivému soudu jako zdroji naší naděje, jak to říká třeba list Jakubův. Ale můžeme se inspirovat jakubovským stylem odhodlání a právě v Adventu více než jindy odhodlaně pomáhat slepým vidět Boží slávu, chromým chodit po cestě Hospodinovy záchrany, nečistým malo-mocným vnímat jejich přece-čistotu v očích Hospodina, hluchým pomoci uslyšet Boží Slovo záchrany a těm, kteří se cítí mrtví, pomáhat povstat k životu. Tedy můžeme a máme mít dobrou zprávu pro všechny, kteří se nejen cítí chudí, ale chudí a tak lidsky viděno k odsouzení opravdu jsou, protože nemají Bohu co nabídnout. Pokud budeme obzvláště v Adventu pro naše bližní doufat v záchranu bez podmínek a ukážeme jim to na našich nadějích a našem jednání. To bude naše adventní obrácení. A je jisté, že samému Hospodinu se takové naše jednání zalíbí a skutečně tyto naše bližní soudit nebude – a oni pak v Boží milosrdenství bez soudu díky našemu obrácení a změně jednání vůči nim budou moci uvěřit.