Slavíme slavnost Krista Krále, který je spojen s koncem církevního roku. Takové období (konce kalendářního roku) bývá i v profánním světě rozhraním pro bilancování. Dnešní 1. čtení z knihy proroka Jr nám může také takové bilancování připomínat. Dary (vklady), přínosy (výnosy, ztráty), a výhled do budoucna (opatření, plány, vize).

Mnohokrát jsme slyšeli o Božích přislíbeních vyvolenému lidu, zprávy o jeho záchraně, napomínání, slitování, jeho vedení a o podobných vkladech či obdarováních Hospodinových. A přesto lid napříč všemi epochami s těmito Božími vklady tak „šeredí“ a hazarduje. Proto prorok Jeremiáš, který vidí důsledky konání lidu Izraele rozptýleného v zajetí, povstává zejména proti elitě duchovních vedoucích, proti autoritám, kteří v  prostředí Izraeli nepřátelském našli přece jen své místečko, prostředky pro vlastní prospěch včetně odvratu od svého Dárce.

Slyšeli jsme: „Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy“, je výrok Hospodinův. Běda těm, kteří jednají svévolně a zapomínají na své povolání. Mohou očekávat trest (budou z toho stavu jednou bědovat).

Ve 3. verši jsme si však mohli povšimnout jakoby protimluvného textu: „Sám shromáždím pozůstatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich nivy…“. Avšak spíše než protimluv zde doznívá Boží připomínka z evangelia předchozí neděle, “…že ani vlas se z naší hlavy neztratí bez jeho vůle….“. Hospodin nechává svému lidu svobodu navzdory tomu, že tento si ji vysvětluje a praktikuje jako svévoli a bloudí. Ale současně dává Hospodin najevo, že jedině v jeho moci je, aby se lid obrátil ze špatné cesty, či navrátil zpět ke svému Bohu. Jedině v jeho moci je Izrael zachránit skrze nový Výhonek z pokolení Davidova – z jejich středu a nastolit vládu (kralování) spravedlnosti.

Kdo je tím Výhonkem nám dosvědčuje evangelista Lukáš. Ježíš Nazaretský byl vskutku vyvýšen, avšak na kříž. To mohli vidět všichni zúčastnění. Ale krále v něm v této situaci neviděli ani jeho popravčí se svými přisluhovači, ani tehdejší náboženská elita a jak víme, i jeho nejvěrnější byli ve nejistotě a zmatku, co se vlastně stalo.

Evangelista však tímto golgotským příběhem připomíná a dosvědčuje již desetiletími osvědčenou víru Ježíšových vyvolených a věrných. Bohem seslaného Krále a Mesiáše v něm dokázali vidět až na základě svých zkušeností. Vše, k čemu je Ježíš vedl, jak jednal s „ubohými, nemocnými, zraněnými, poníženými i bloudícími“, funguje. Je to životodárné. Odpouštění, za které Ježíš prosí těsně před smrtí a v situaci, kdy by ostatní byli plni zoufalství, On ve své vydanosti a důvěře Bohu, dokáže projevit. Touha následovat svého Mesiáše, těmto svědkům Kristova působení přináší smíření, radost a pokoj. Jen věrný a vnímavý učedník Kristův dokáže rozpoznat vskutku Jeho „královské vlastnosti“ – věrnost, oddanost, lásku k pravdě, vůli odpouštět, milosrdenství a laskavou spravedlnost. V Lk příběhu je tím vnímavým
(i přesto, jaký dosud vedl život), onen 2. ukřižovaný zločinec.

Ježíš prošel poslušně smrtí a ponořil do ní také všechen hřích světa. Bůh jej však z této temnoty hrobu vyzvedl a vyvýšil, a dal mu vládnout nad celým vesmírem – učinil ho Králem, novým Výhonkem, který jednou provždy zachránil Boží lid a vytrhl je z moci temnoty. Králem, který byl zaslíben. Není despotickým vladařem, ale je pastýřem, který shromažďuje, dává dohromady, odpouští, odstraňuje strach a má na paměti všechny, které dostal od Otce.

Dnešní slavnost nám dává důvod k oslavě. Vždyť skrze Ježíše Krista, s Ním a v Něm jsme se stali účastni na dědictví „svatých ve světle“. Společně s Koloskými i ostatními křesťany můžeme děkovat za dar křtu, při němž nám Bůh daroval skrze svého Syna podíl na jeho službě kralovat, prorokovat a svědčit zde na zemi o Boží dobrotě, která nás v čas příhodný dovede do Jeho království.

Společně s ostatními, ale i jednotlivě můžeme bilancovat, jestli všechny Boží vklady pro svůj život využíváme a zda nám opravdu přinášejí smíření, radost a Pánův pokoj.