Je o něm napsáno „A ty dítě budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu“. Ježíš na jiném místě říká „Prorok, ano více než prorok, mezi těmi kdo se narodili z ženy, není nikdo větší…“ Jan Křtitel se narodil knězi Zachariášovi a matce Alžbětě. Sestřenici Marie – matky Ježíše. Jméno Jan odpovídá hebrejskému „Jóhánán“. Jan byl o půl roku starší než Ježíš. Zachovával nazirejský slib, popsaný v knize Numeri. To znamená zhruba to, že nesměl pít žádný alkohol. Ani víno, ani pivo, ani žádné jiné opojné nápoje. Nic, co by bylo získáno z vinné révy nebo octa. Po dobu tohoto slibu, který mohl být i celoživotní a mohli ho za dítě učinit rodiče, byl zasvěcený Hospodinu. Po celý ten čas si nesměl stříhat vlasy a nesměl uctívat ani památku zemřelých. Nesměl se k mrtvému ani přiblížit a to ani v případě blízkých příbuzných. O těchto povinnostech nebo zvyklostech jsme slyšeli i při návštěvě židovského památníku v Bratislavě. Kdyby se tak nechtěně přeci jen stalo, čekal jej zvláštní, předepsaný očisťovací obřad. Kromě Jana tento slib udělal také Samuel, Samson a další. Mezi nimi snad i Pavel.

Janovým domovem se stala poušť a okolí Jordánu. Živil se kobylkami a medem divokých včel. V šatech z velbloudí srsti, zarostlý, musel vypadat přinejmenším jako nějaký podivín nebo dnešní bezdomovec. K Janovi se však „stalo“ Boží slovo, jak jsme slyšeli minulou neděli. A začal to slovo šířit a začal křtít křtem na odpuštění hříchů. Byl to ale jiný křest, než znali židé. Při židovském křtu rabín vstupoval do vody spolu se křtěncem a předčítal mu závazky. Sám toho člověka neponořoval. Jednalo se o různé druhy obřadního očišťování. Jan tedy hlásal pokání a křest na odpuštění hříchů, protože přichází Boží království. Už je blízko – za dveřmi. Přichází nový Král – Bůh, který vezme moc pevně do svých rukou. Je nejvyšší čas připravit mu cestu. Změnit nejen smýšlení, ale i život. S novým Králem přichází i soud. Na to lidé slyšeli a přicházeli za Janem ve velkém počtu. Slyšeli na to mnozí, i někteří farizeové či saduceové. Snad si říkali, přichází konec římské nadvlády – konec jednoho režimu, musíme se včas přidat k novému vládci, připravme se na to, aby nám neujel vlak. Jan ale takové prokoukne a nazývá je plemenem zmijí. Říká, že křest samotný vás nemůže zachránit od nadcházejícího soudu. Ani vás nezachrání to, že máte dobrý původ. Vždyť všechny tyto kameny se můžou v rukou Božích stát dědici Abraháma. Je potřeba, aby za vámi byly vidět skutky – ovoce, zatím nerodíte nic i když jste možná zbožní a zachováváte jistá dobrá pravidla. Jako strom jste neplodní – tudíž k ničemu. I když jste vyvoleným národem, sekera už je na kořenech vašeho stromu – jen se rozmáchnout. Dnes bychom řekli – máte nůž na krku. Buď se změníte a ponesete dobré plody, nebo sekera opravdu dopadne na vaše kořeny a vy jako strom lehnete a budete spáleni na ohni.

Jak se máme změnit? Co máme dělat? Ptali se ti lidé. A Jan odpovídá. Nezakládej si na svém majetku, rozděl se o jídlo i oblečení, nekraď, nevydírej druhé, co děláš, dělej poctivě a buď rád za svou mzdu. Jinak řečeno – buď dobrým služebníkem pro druhé. Lidé tedy očekávali a připravovali se na příchod nebo nastolení Božího království a říkali si o Janovi: není to snad on, který má přijít jako náš Spasitel? Jan jim odpovídá „Já vás křtím jen vodou“, já jen připravuji cestu někomu kdo je daleko silnější než já. Tomu nejsem hoden dělat ani sluhu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. On, je ten hospodář který na mlatě provívá úrodu pšenice, aby oddělil zrno od plev. Čisté zrno pak uloží v příjemném prostředí sýpky ale plevy, ve kterých se drží jen choroby a cizopasníci spálí na ohni.

Je toto i pro nás dnes dobrá zpráva?