Schopnost důvěřovat milosrdenství

Jan Konzal
1Kr 19,1-15a ; Ž 42-43; Ga 3,23-29; Lk 8,26-39
19. 6. 2016
12. neděle mezidobí, cyklus C

Římský biskup František nám doporučuje snažit se tento rok efektivněji porozumět Bohu našeho Pána Ježíše jako Bohu především milosrdnému. Spravedlivému, ale současně nejvýš milosrdnému. Zdá se mi, že dnešní liturgické perikopy nám mohou věc trochu přiblížit.

Nikdy mi nepřipadal nemilosrdným příběh proroka, životem s mnoha komplikacemi už příliš unaveného, v posledku prchajícího před vztekem panovačné a téměř všemocné Jezábel; porozuměl jsem, že Eliáš sice dosáhl dna únavy životem a prosí už jen o smrt; ale setkání na hoře Choréb jej víc než postavilo na nohy. Hospodin právě jako Búh milosrdný víc než spravedlivý prorokově plánu Nevyhoví, protože má pro proroka něco ještě lepšího, než žádá. A tak mi dnes poprvé svitlo, že Ježíš representuje Boží milosrdenství posedlému nejen uzdravením, ale také posláním zpět mezi bližní, jejíchž kultuře i mravům občan řeckořímské Dekapole aspoň nějak rozuměl, kdežto s cizím Bohem Židů neměl žádnou zkušenost,. neměl dosud žádnou příležitost vybudovat si k Hospodinu a jeho lidu důvěru, dosud potkal jen divotvůrce Ježíše. Lukáš to připomíná, když klade Ježíšovi do úst nové poslání uzdraveného: „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ Ale on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.“ Ani Bůh svým nadmíru velkomyslným milosrdenstvím nenahradí komunikační kanál mezi člověkem a neviditelným Bohem, vztah živoucí důvěry. Eliáš důvěřovat uměl, a proto dovolil Hospodinu zachránit ho i jinak, než si prorok přál.

Uzdravený Gerasan tento komunikační kanál neznal, a proto v jeho případě Hospodin naplní aspoň tu lidsky srozumitelnou tužbu být zdráv.Ani tahle demonstrace božího milosrdenství nepotřebuje obhajobu. Dnešní boží slovo nás přece upozorňuje na to, jak funguje i v našich dějinách dnes a teď. I nám se stává, že ve svém snažení vyhoříme, všechno naše usilování ztratí chuť a energie zmizí kdesi v písku. Doře to vidí žalmista, když v dnešním úryvku volá: Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh?“ Také u nás podobně jako u Galatstkých dnešního čtení může kanál důvěry ohluchnout, ztratí li se vztah důvěry. Takovému zní každá pravda jako propaganda, anebo slyší jen to, co si  sám přeje, jiné nevnímá, anebo ignoruje. Věří ve skutečnosti jen sobě samým. Apoštol v dopise Galatským argumentoval, že : „Všichni jste synové Boží v Kristu Ježíši skrze víru. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli“ , ale neznělo jim to jako Dobrá zpráva, protože Galatští neuměli důvěřovat Pavlovi víc než jiným kazatelům judaistického ražení, kteří to popírali. Pravda pak nefunguje. Ani pravda, že není už otroků ani pánů, že není rozdíl mezi ženou a mužem. Vypadá to  ovšem, že i svrchované boží milosrdenství prostě nefunguje. Podobně jako mezi lidmi: Pokud partner svému partnerovi nemůže nebo nechce důvěřovat, je sebečistší láska partnera bezmocná a milovaný si připadá opuštěn.  

V dnešním složitém světě dochází k vyhoření častěji než kdysi, přibývá také lidí zklamaných dlouhými a jak se zdá, i marně vyslovovanými modlitbami mnoha růženců a litanií. Nejen naši bližní, ale i my sami potichu stárneme, otupuje se naše bystrost v hledání souvislostí, ztrácíme odvahu jednat atd. Dřív nebo později příjdou i víc nebo méně znepokojující rozpaky nad smysluplností dosavadního života. Naše nadstandardně přátelské prostředí nás ještě nějaký čas nese, ale běda těm, kteří už nedokáží téhle zkušenosti dost důvěřovat a obávají se, že ani od ostatních není takový vztah upřímný, aby překlenul i fakt, že už nemáme co nabídnout. Pak všechno rozhodne, zda schopnost důvěřovat milosrdenství odolá té osobní erozi.