Láska jako nové přikázání, láska jako Ježíšův odkaz, který zanechává učedníkům ve své řeči na rozloučenou. „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Učedníci byli ti, kteří na sobě pocítili sílu a hloubku Ježíšovy lásky, ale zároveň byli i těmi, kteří měli tuto lásku rozdávat dál. Možná nás napadne, měli to snadné tzv. z první ruky, byli zaliti Ježíšovou láskou. Oni viděli, jak Ježíš svou lásku rozdává všem bez rozdílu, viděli skutky, které konal. Ale co my, po těch mnoha generacích, jak nám se daří plnit toto přikázání?

Žijeme ve světě, který je nepřátelský, plný intrik a vypočítavosti. Lidé jsou stále více pohlceni materiálním světem a láska je chápána zcela jinak, než je její pravá podoba. Jak mám milovat lidi? Vždyť je tolik věcí, které nás od sebe vzdalují. V Bibli se několikrát opakuje: Miluj bližního svého, jako sám sebe. Dokážu milovat sebe? Požadavky dnešní doby jsou tak neúprosné a já toho tolik nesplňuji. Naučme se odpouštět si a přijmout svoji nedokonalost a milovat se. Možná pak dokážeme lépe porozumět bližnímu, odpustit mu jeho nedostatky a přijmout jeho odlišnost a tím dostát Ježíšovu novému přikázání lásky.

V refrénu jedné písně se zpívá: Poznají nás po lásce křesťany, křesťany, ano, po lásce poznají křesťany. Mnohokrát jsme tato slova bezmyšlenkovitě opakovali a je jen na nás, zda je dokážeme také naplňovat.