Tomášova obtíž podle všeho nespočívala v tom, že by nevěřil ve zmrtvýchvstání, on vlastně nevěřil v ukřižování; lépe řečeno nevěřil, že by ten Ježíš vzkříšený mohl být stejný Ježíš, který byl zabit. Janovo vyprávění to myslím dobře ukazuje. Tomáš zde nejprve řekne: Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou…
Číst →Jen ve středověké hře o pašijích a vzkříšení by se stalo, že objevem prázdného hrobu se rázem změní smutek osiřelých v radost. Tak to ovšem nefunguje a nikdy by to fungovat nemohlo. Jít po stopách smrti někoho velmi blízkého, kterého pohřbili před několika hodinami, to je něco jako průchod minovým polem. Smrt je příliš hlubokou změnou…
Číst →Pašije nebyly napsány, abychom po jejich přečtení byli smutní, ačkoli mnoho smutného obsahují: – zradu jednoho nejbližších – zatčení v noci, aby to bylo skryto před okolím – ukázku jak je snadné zmanipulovat dav, který Ježíše před pár dny vítal a teď ho chce mrtvého – zapření Petra, který si to před pár hodinami nedovedl představit…
Číst →V dnešním prvním čtení k nám zazněla Izaiášova slova z prostoru babylonského zajetí. Izraelitům v objektivně beznadějné situaci, ukázal prorok skvělou budoucnost. Samotný Izrael si nikdy nemohl myslet, že přemůže přesilu babylonské říše. To může jenom Hospodin. I z takové situace vytvoří novou cestu, tak jak to udělal při vyvedení Izraele z Egypta. Takový je Bůh Izraele – udělá…
Číst →Podobně zní hlavní Dobrá zpráva dnešního Lukášova příběhu o marnotratném otci, který bezúspěšně vysvětluje svému staršímu spořádanému synu, že je správné, když celý rodný dům oslavuje příchod nezdárného syna. Říká ovšem argument, kterému rozumí jen fungující vztah: „Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. Avšak bylo proč se veselit a…
Číst →Ježíš po přijetí Ducha svatého při Janově křtu v Jordánu a viditelném znamení toho, že je skutečným synem Boha Otce, v němž On nalezl zalíbení, přijal vykupitelské (mesiánské) poslání. Duch svatý vyvedl Ježíše na poušť, kde byl od ďábla pokoušen. Číslo čtyřicet je symbolické. Čtyřicet let putoval Izrael po poušti, čtyřicet dnů strávil Mojžíš na Sinaji…
Číst →Ak chceme hovoriť o úlohe proroka dnes, musíme si najprv povedať, kto je prorok. V SZ to bol človek, muž alebo žena, ktorého charakterizovali tieto atribúty: Bol Bohom povolaný, dostal poverenie – nejakú úlohu, bol poslaný túto úlohu splniť a na ňu bol vyzbrojený – zaštítený Božou autoritou, ktorú mu Boh prepožičal. Poslaním proroka bolo povzbudzovať, udržovať morálku, brániť skleslosti,…
Číst →Janovu evangeliu se někdy říká evangelium slávy. Podle dnešního úryvku Ježíš v Káně Galilejské poprvé zjevil svou slávu. Četli jsme z druhé kapitoly Janova evangelia, později bude u Jana zjevování Ježíšovy slávy pokračovat, až nakonec bude Ježíšova sláva vlastně největší na kříži. Janova myšlenka o Ježíšově slávě je v porovnání s ostatními třemi evangelii odvážná, Ježíš zjevuje, jak…
Číst →V posledním verši 42. kapitoly, tedy o jeden verš zpět před textem dnešního 1. čtení, je dosti zásadní a shrnující prorokovo vyjádření o jednání a důsledcích vyvoleného izraelského národa vůči Hospodinu: …“A tak na něj (Hospodin) vylil žár svého hněvu a sílu boje, který ho spaloval ze všech stran, ale (lid) ho nepoznal, vzplanul proti němu,…
Číst →Už od mládí mne znepokojovalo, jak se mohlo stát, co konstatuje dnešní evangelium: „Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.“ Domníval jsem se, že Ježíše ta zkušenost musela velmi bolet, byl vlastně v široširém světě vyhnancem, nezvaným hostem. Jenže jakkoli byl ten soucit upřímný, mířil vedle. Podobně vedle jako pláč jeruzalémských žen nad Ježíšem při cestě kříže. Plačte nikoli…
Číst →