Přiznávám, že ten bohatý člověk z dnešního evangelního čtení je mi hodně sympatický. Přestože měl značný majetek, dokázal od svého mládí vést zbožný a spořádaný život. Kdyby některé z přikázání Desatera nedodržoval obvyklým způsobem a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jistě by mu to Ježíš připomněl, aby o sobě neměl tak přehnané mínění. Bohatství tedy evidentně onoho muže nezkazilo, což jistě nebylo u zámožných lidí v tehdejší době obvyklé a není to u nich často k vidění ani dnes. Rozhodně se tedy nejedná o ztracenou izraelskou ovci, která by vyžadovala od Ježíše speciální zacházení. Navíc tento člověk velmi silně cítil, že jeho zbožnost, dosavadní bezúhonnost ani bohatství, které bylo v tehdejší době považováno za projev Boží přízně, k věčnému životu nestačí a musí pro jeho získání udělat něco navíc. Tím projevil nebývale vysokou míru sebereflexe, která není běžná u normálních smrtelníků považujících se za slušné a spravedlivé lidi, natož u člověka zatíženého nákladem přebytečného majetku. Ale to ještě stále není všechno. Ten bohatý muž musel něco mlhavě tušit o Ježíšově Božím synovství, protože jinak by před ním nepoklekl a nenazval ho dobrým, kterým je pouze jediný, a to Bůh.
Není proto nikterak překvapivé, že si Ježíš tohoto majetného člověka ihned oblíbil a pozval ho mezi své nejbližší spolupracovníky. Výzvou k následování mu Ježíš nabízí program, který znamená dělat více, než Zákon přikazuje, což v tomto případě znamenalo rozdat veškerý majetek. Učinit takové radikální rozhodnutí však již bylo nad síly bohatého muže. K velikému majetku obvykle patří významné společenské postavení a značný mocenský vliv. Proto muselo být i pro tak zbožného a nadmíru vnímavého Izraelitu téměř nemožné vzdát se vlády nad těžce získaným majetkem i nad svými bližními a stát se oddaným služebníkem Božího království.
Je mnoho věcí, které by rád člověk udělal, ale nemůže, protože na to nemá dostatek finančních prostředků. V tomto případě však paradoxně bohatý muž není schopen přijmout výzvu k následování Ježíše, neboť má mnoho peněz. Navzdory vážnému zájmu o Ježíšovo učení tak svůj majetek a z něho vyplývající výhody bere přeci jen vážněji než věčný život, po němž tolik touží a kvůli němuž Ježíše vyhledal. Je mu však ke cti, že neodchází uražený ani pobouřený. Zdá se, že souhlasí a přijímá Ježíšovu radu jako správnou, jenom ji nedokáže realizovat.
Této nepřijaté nabídky je mi opravdu líto. Tak schopné a bystré lidi by Ježíš i vznikající křesťanská církev určitě potřebovali. Kdyby se movitý člověk rozhodl Ježíše následovat, mohl by pro jeho dílo vykonat mnoho dobrého. Třeba by oproti apoštolům plně pochopil Božství Ježíše i jeho úlohu při záchraně člověka ještě před Zmrtvýchvstáním. Měl k tomu všechny předpoklady a k hlubšímu pochopení Ježíšovy cesty na kříž by mu jistě hodně pomohla i jeho vlastní oběť spočívající v radikálním rozhodnutí dobrovolně se vzdát všeho majetku, který nezískal zavrženíhodným způsobem, na rozdíl od jednoho nejmenovaného apoštola.
Kdyby se zámožný muž rozhodl Ježíše následovat, jistě by ztratil dosavadní zázemí, které získal díky svému značnému bohatství. Tuto citelnou ztrátu by mu však bohatě vynahradila možnost pobývat ve společenství bratrů a sester a získat Boží království, které mohl díky Ježíšově blízkosti intenzivně zakusit již v pozemském životě. Svou jedinečnou příležitost a privilegium však promarnil, neboť se příliš spoléhal na svůj velký majetek.
Naštěstí z perspektivy věčného života není vyloučen nikdo, a to ani nadmíru bohatý člověk. Do Božího království se totiž nedostane člověk svým přičiněním, nýbrž jedině Božím. Pro velblouda je nemožné projít uchem jehly, Bůh ho tam však třeba protáhne. Podobně může prostrčit úzkými dveřmi i další tlouštíky, kteří jsou zatíženi jiným zbytečným závažím. Po člověku se jen chce, aby byl pro Boží království disponován a pochopil, že si do něho majetek ani jiný nadbytečný náklad nevezme. Jsem si téměř jistý, že to náš vcelku milý boháč nakonec pochopil a uchem jehly byl Bohem úspěšně procpán. Měl k tomu docela dobře nakročeno. Amen.